Bratislavská lyra -- festival všech režimů

S myšlenkou zorganizovat v Bratislavě mezinárodní festival populární hudby přišli v šedesátých letech 20. století kolegové ze Svazu slovenských skladatelů - jazzový hudebník Ján Siváček a skladatel Pavol Zelenay. "Naše populární hudba byla v krizi, v Čechách poslouchali Šlitra a Suchého, a my jsme se jim nemohli vyrovnat," vzpomíná Zelenay. Taneční produkce se tehdy v rozhlasu vysílala zřídka a byly týdny, kdy nezazněla vůbec. Společně se Siváčkem chtěli dosáhnout jejího uznání. Při koncipování Bratislavské lyry se inspirovali festivalem v San Remu.

Romantické začátky
Nápad autorů se, naštěstí, střetl s podporou. Organizátory čekalo přesvědčování vydavatelství, aby se soutěže zúčastnila. Podařilo se jim navázat spolupráci i s Československým rozhlasem a Československou televizí, které vysílaly program v přímém přenosu. První ročník se odehrál před čtyřiceti lety (22. června 1966) pod názvem Mezinárodní festival taneční písně. Jen co však vyšší kruhy navrhly, aby byl festival každý rok v jiném městě, rychle se název měnil. Přejmenováním na Bratislavskou lyru se soutěž nadobro "přišpendlila" k hlavnímu městu. Až do roku 1968 ji s oblibou navštěvovali západní hvězdy i novináři. "Ani nemuseli být prosocialističtí," vypráví Zelenay. Slováci tehdy zažili Uda Jürgense, Beach Boys, Cliffa Richarda, Josephinu Bakerovou, Rubettes, Boney M, Amandu Learovou, Smokie nebo Johna Mayalla...

Sedmdesátá léta
Po obsazení Československa sovětskými vojsky a dubnovém projevu Gustava Husáka v roce 1969 nastal zlom. Čtvrtý ročník festivalu se stal pro některé zúčastněné osudným. Například dnes už zesnulý český zpěvák Petr Novák v přímém televizním přenosu požádal o minutu ticha za Jana Palacha s dodatkem, že si ho váží víc než pana Husáka. Čekal ho několikaletý zákaz veřejného vystupování a nahrávání nových skladeb. Podobný osud postihl Karla Černocha, který Bratislavskou lyru v roce 1969 vyhrál. Text vítězné písně Píseň o mé zemi nepřímo totiž obhajoval politiku Pražského jara 1968. Fanoušci ho mohli opět poslouchat, až když se za interpretaci skladby veřejně omluvil a zlatou trofej vrátil. Bratislavská lyra 1969 byla poslední Lyrou Marty Kubišové. Začátkem roku 1970 jí kvůli jejím politickým postojům postihl zákaz profesionální činnosti, který trval dvě desetiletí.
Sedmdesátá léta byla v podstatě třetím obdobím Lyry. Na rozdíl od prvních ročníků, na nichž museli organizátoři o vydavatelství bojovat, teď je získávali na příkaz strany. Československé autory sdružoval Slovkoncert a Pragokoncert. Ty zabezpečovaly soutěžící i skladby. Ján Siváček se v roce 1970 dobrovolně vzdal ředitelského postu, Pavol Zelenay už také nefiguroval ve festivalovém výboru. Vládla cenzura. Hudebníci se kontrolovali i sami. "Bylo zbytečné podsouvat porotě nějaké jinotaje. Kvůli jedné písničce by trpěla celá oblast. Protirežimový text by byl nakonec stejně zbytečný - v tehdejší době by už nic neřekl - a stál by mnoho hlav," tvrdí Zelenay. Vítězi Lyry se v těchto letech stali například Waldemar Matuška, Helena Vondráčková nebo Karol Duchoň.

Zpěv dětí revoluce
Za zmíňku stojí poslední totalitní Lyra v roce 1989. V publiku sportovní haly na Pasienkách seděl tehdejší disident Václav Havel. Nejatraktivnější účinkující 24. ročníku, zpěvačka Joan Baezová, ho pozdravila přímo z pódia. Její gesto zaskočilo několik desítek přítomných příslušníků StB. Vrcholem vystoupení Baezové ale byla chvíle, kdy na pódium pozvala folkového zpěváka Ivana Hoffmana. Zazpíval skladbu Nech mi nehovoria, která evidentně kritizovala tehdejší režim. Po prvních taktech mu na příkaz "zhora" vypli mikrofon. Hoffman ale dozpíval až do konce.
Po listopadové revoluci dohrála i Bratislavská lyra. Dirigent a hudební režisér Vladimír Valovič to hodnotí negativně. "Slováci jsou extrémisté, museli zrušit vše, co jim připomínalo socialismus." Právě Valovič později koupil ochrannou známku a v roce 1996 Lyru obnovil. Po volbách 1998 ale nedostal další podporu. Plánuje soutěž znovu zorganizovat, s největší pravděpodobností už příští rok. Jak říká, Slovensku chybí nóbl festival, na kterém by se domácí mainstreamová populární hudba konfrontovala se světovou. "V roce 1998 jsme se na Eurovizi smáli situaci Lotyšska, Ukrajiny a Litvy. Oni se však nevzdali a dnes určují trend. My nemáme koho postavit na pódium." Valovič očekává, že obnovená Bratislavská lyra znovu zařadí Slovensko do mezinárodního hudebního života.

Převzato z HNonline.sk