Gottland -- pouť do hnízda Zlatého slavíka

Pouť z Prahy do Jevan trvá necelou půlhodinu. Bilboard na jevanské križovatce nasměřuje poutníky úspěšně přímo k stánku. Gottland, jak vilu, v níž kdysi žil zpěvák se svými rodiči, nazval nový majitel, stojí na konci vesnice, obklopený nadstandardními kulisami místní přírody. Les, rybník, kachny - nefalšovaná idyla českého venkova.

Odměna jména
Muzeum Karla Gotta otevřeli před několika týdny. Dnes je všední den, úterý - před branami nečekají davy. Lidé se trousí v malých skupinkách. Víta nás personál v čele s mluvčím Gottlandu Vlastimilem Korcem. Všichni přítomní vyslovují jméno hlavní postavy se strachem. Vedle jejich "pan Gott" zní naše - bez titulu - "Karel Gott" neohrabaně, přímo neuctivě. Kam se poděla schopnost bezhraničně zbožňovat zahraniční idoly?
Nápad na vytvoření Gottlandu se urodil v hlavě obchodníka s realitami Jana Moťovského. Dům z roku 1930 koupil od zpěváka za 15 milionů korun. "Od začátku jsem chtěl budovu spojit s populárním jménem původního majitele. Nejdříve to měl být penzion, potom ale vzniklo muzeum," stručně popisuje Moťovský. Věří, že bude jeho projekt úspěšný. S neohrozeným sebevědomím stvořitele přizvukuje: "Je to unikátní projekt, který nemá obdoby. Jsem první na světě, který něco takového vymyslel."

Souboj cti
Naopak, mluvčí Korec tvrdí, že podobných muzeí, zřízených ještě během aktivního působení hvězd, najdeme na západě mnoho - v USA je to běžná praxe. V našich zeměpisných šířkách ale považuje i on Gottland za raritu. "Život pana Gotta je životem legendy, která nemá v Evropě obdobu. Gottland, to je podělení se o trofeje, ale hlavně pohled pod pokrývku. Jak žil, jak fungoval, co všechno dokázal..." Korec poznal zpěváka - stejně jako obyčejní smrtelníci - pouze od pohledu. Muzeum mu ale otevřelo nové obzory. Teprve zde prý zjistil, "kde všude pan Gott působil, kolik milionů desek dokázal prodat..."
Někdo by mohl možná namítat, že vybudování stánku, zasvěceného vlastní osobě, může schválit snad jen "narcis nejhrubšího zrna". Gott se však nápadu zpočátku bránil. "Bál jsem se, že mě lidé budou považovat za samolibého, potom jsem si ale uvědomil, že moje muzeum dělají jiní lidé pro mé fanoušky, ne já sám pro sebe," řekl pro HN. Podle Korce začal "božský Kája" spolupracovat až po dlouhém přesvědčování. Nakonec byl při úpravách a organizaci muzea hlavním architektem a konzultantem. Na společné přípravy dnes vzpomíná s nadšením. "Dal jsem k dispozici všechny svoje ceny, výsledky mé práce jsou obrovské, jsem rád, že se o ně mohu podělit."

Bůh zblízka
Vila zažila hektickou přestavbu, které padly za oběť bazén, garáž i zahrada. Na jejich místě dnes stojí síň slávy. V interiéru zavedli zvukový systém, díky němuž návštěvníky provází hlas televizního moderátora Václava Žmolíka. Podle jeho pokynů se návštěvníci přesouvají od jídelního stolu ke klavíru, k šachovému stolku a k sedačce, kde mistr odpočíval... Žmolíka doplňuje živý průvodce. Nepřekáží, že netuší, zda je Karel Gott jedináček, ani to, zda kopie obrazů, které na stěnách visí, opravdu zdobily jeho místnosti. Nemusí vědět vše. (Nejsou příchozí náhodou provokatéři?) Zato se cosi dozvíme o mistrových úspěších v šachové hře - údajně je neporazitelný i v ní!
Expozici nechybí dřevěná postel, vyrobená na míru z masivu, sprchový kout, kuchyň s dózami babičky Karla Gotta, umělcův malířský ateliér (převážně s kopiemi obrazů), vinotéka s vinětami podle vlastních návrhů... V síni slávy najdeme všech 31 Zlatých slavíků, všechny zlaté, platinové a diamantové desky, všechny nahrávky. Nakonec nechybí ani suvenýry v podobě bílých županů nebo balíčků buchet upečených podle mistrova oblíbeného receptu.

Jediný pravý
Karel Gott hodnotí Gottland ako "originální a odvážný projekt". Co mu nelze opravdu upřít, je právě odvaha. Při některých pohledech, které se naskytnou při procházce vilou, totiž návštěvník intuitivně klopí zrak. Portrét v životní velikosti, vosková figurína, busta... I když Vlasta Korec tvrdí, že se s negativní reakcí veřejnosti osobně nesetkal, existenci těch, kteří "jsou věčně nespokojení a najdou si cokoliv, třeba si vymyslí, že tu svítí příliš slunce", nepopírá. Ale "božský" a podle očitých svědků neuvěřitelně skromný Kája do toho šel! Vsadil na převahu opravdových a upřímných uctívačů kultu.
A ti, kteří upřímně touží nakouknout do hvězdné ložnice, kuchyně, koupelny... přicházejí hlavně z Čech, ze Slovenska a z Německa.
Gottland sa stává atrakcí pevně zařazenou do propagačních materiálů souvisejících s Prahou. Majitel už podepsal smlouvy s cestovními kancelářemi, které slibují několik turistických autobusů denně. Odkazy v knize návštěv hlásají "Gott je Bůh!". Karel Gott na otázku "cítíte se jako žijící legenda?" směle odpoví: "Asi ano. Pokud bych jí nebyl, nikdo by neměl o moje muzeum zájem." A konkurence? "Neexistuje. Možná jen v ženské podobě - Helena Vondráčková." Podle Gotta potrvá roky, než si ostatní zpěváci (při vší úctě k nim) utvoří stejně tak bohatý repertoár jako je ten jeho.
A kdyby se přeci jen někdo s porovnatelnou velikostí našel, jeho dům by se nestal poutním místem. Aspoň ne pod dohledem Jana Moťovského. Ten má totiž v podnikaní jasno. "Originál je jen jeden, všechno ostatní jsou kopie. To si pamatujte!" Kdo by na to mohl zapomenout?

Převzato z HNonline.sk