Většina Čechů by zavedení společné měny eura uvítala. Dokládají to průzkumy, jejichž výsledky zveřejňuje Centrum pro výzkum veřejného mínění, pracoviště Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Z posledního průzkumu vyplynulo, že více než polovina občanů (56 procent) souhlasí s tím, aby se euro stalo měnou Česko republiky. Ale tábor odpůrců není právě slabý -- proti je 35 procent lidí, kteří stále chtějí vidět na bankovkách slavné osobnosti národních dějin -- například Karla IV. na stokoruně.
Jak zjistili sociologové, odpůrců eura zřetelně přibývá s rostoucím věkem a klesající životní úrovní. Pro společnou měnu se v České republice nejčastěji vyslovují studenti, ale také manažeři a vysoce kvalifikovaní odborníci ve firmách. Pokud jde o politický průřez, nejvíce zastánců euro má mezi členy a příznivci Občanské demokratické strany, nejvíce odpůrců v řadách KSČM.
Magický rok 2010
Jako možný termín, kdy do Česka přijde euro, se nejčastěji uvádí rok 2010, ale rozhodně není "oficiání". Býval premiér Špidla připouštěl, že republika bude na zavedení společné měny připravena o něco později -- v období 2011 až 2012. "To, že se hovoří o roku 2010, má spíše psychologicko-diplomatické, nikoli praktické důvody," míní hlavní analytik pražské společnosti PPF Asset Management Radomír Jáč.
Ten si -- podobně jako další ekonomové -- umí představit, že společná měna bude zavedena o několik let později. "Může se tak stát nejenom kvůli tomu, že se nepodaří zvládnout všechny problémy související s přípravou na společnou měnu, ale také proto, že samotná eurozóna nebude s rozšířením spěchat," dodává Radomír Jáč. Ale to, že se hovoří o konkrétním termínu, je podle něj jedině dobře. Vlády tak vědí, že musejí "ukočírovat" své finance nejpozději v letech 2007 -- 2008. Druhá věc je, zda se to podaří.
Se svým skeptickým vztahem ke společné měně a hospodářské oblasti, ve které obíhá, se netají český prezident Václav Klaus. Pochybnosti o tom, zda je eurozóna "dlouhodobě životaschopná" naposledy vyslovil během své návštěvy ve Španělsku koncem letošního září. "V dějinách lidstva neexistovala úspěšná měnová unie bez unie fiskální a politické. V tomto ohledu si myslím, že fungující měnová unie se neobejde bez unie fiskální," citovala z jeho projevu v Madridu agentura Reuters.
Někteří ekonomové poukazují na rizika související se zavedením eura. "Zmizí nám ochranný polštář, který díky současnému kursu máme," míní šéf oddělení makroekonomických analýz z Českomoravské konfederace odborových svazů Martin Fassmann. Upozorňuje, že Česko je země blízko "integračního jádra" Evropské unie -- na rozdíl od Španělska, Portugalska a Řecka. "Naše geografická poloha se pořád podceňuje. Obávám se, že cenová hladina se k nám bude z eurozóny přelévat mnohem rychleji než do zemí za Pyrenejemi," podotýká Fassmann.
Ti lepší by neměli čekat na opozdilce
Dá se říci, že Maďarsko a Polsko se do eurozóny ještě poměrně nedávno "hrnuly" s větším elánem než Česká republika. Varšava a Budapešť původně ohlásily, že chtějí zavést společnou měnu v letech 2007 -- 2008, avšak hospodářská realita, hlavně špatný stav veřejných financí, je přiměla tento optimistický termín posunout na rok 2010.
Ale ani tento termín není jistý. "Chabý pokrok v provádění fiskálních změn může znamenat další odklady," varuje ve zprávě ratingová agentura Standard & Poor´s. Vedoucí oddělení státních ratingů David Beers upozorňuje, že v některých případech lze hovořit o letech 2011 až 2012.
"Fiskální problémy ve střední Evropě přetrvávají," upozornil Beerd, podle kterého je pro zmíněnou trojici (nikoli pro Slovensko) politicky obtížné prosadit potřebná opatření.
A byly to právě obavy, že veřejné finance zůstanou dlouhodobě ve špatném stavu, které vedly agenturu Standard & Poor´s k tomu, že v září snížila ohodnocení závazků ČR v domácí měně z A+ na A. Maďarsko pak bylo důrazně varováno a Polsko obdrželo hodnocení "negativní výhled".
Je ale docela možné, že některé menší země budou na zavedení eura připraveny dříve než větší ekonomiky. Konkrétně se hovoří o Estonsku, Slovinsku a také Slovensku. "Nemyslím si, že by třeba Slováci měli čekat, až si v Česku dáme do pořádku veřejné finance," říká Jáč.
Rozšíření eurozóny je totiž něco jiného než rozšiřování Evropské unie, kde hrály značnou roli i politické faktory. Zavést euro může opravdu jenom ten, kdo splní přísná ekonomická kritéria Maastrichtské smlouvy. Pro politická gesta není prostor.
Maastrichtská kritéria
1. Inflace: nesmí být vyšší, než o 1,5 procentního bodu nad průměrem tří zemí s nejnižší mírou inflace. Jako nástroj se v EU používá index spotřebitelských cen HICP (harmonised consumer price index)
2. Směnný kurs: Národní měna musí před zavedením eura udržovat stabilní kurs vůči němu alespoň během dvou let.
3. Veřejné finance: veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 procent ročního HDP, schodek veřejných financí pak tři procenta HDP.
4. Úrokové sazby: výnosy z pětiletých vládních dluhopisů nesmějí o více než dva procentní body přesáhnout průměrnou úroveň ve třech zemích s nejnižší mírou inflace.
5. Legislativa: Národní legislativa, včetně zákonů upravujících postavení a roli centrální banky, musí být kompatibilní s Maastrichtskou smlouvu a se statutem Evropského systému centrálních bank (ESCB Statute).
Zdroj: Reuters
Schodky veřejných financí ve střední Evropě (ve vztahu k HDP, údaje v procentech)
Země 2003 2004*
Česko -12,9 5,5
Maďarsko -5,9 -5,1
Polsko -6,0 -7,0
Slovensko -4,9 -3,8
Slovinsko -1,8 -1,9
Zdroj: Bank Austria Creditanstalt (červen 2004)