Začnu otřepanou frází, která tvrdí, že v žádné oblasti (ať už jde o válečnictví, politiku, medicínu či investování) nesmíme hodnotit daný výkon na základě dosažených výsledků, nýbrž podle toho, jaké náklady s sebou nese alternativa (tj. vydá-li se historie jinou cestou). Těmto odlišným cestám, po nichž se události mohou vydat, říkáme alternativní historie. Je nabíledni, že nakolik je to či ono rozhodnutí dobré nebo špatné, nelze posuzovat jen podle toho, jak daná věc nakonec dopadne. Jak se ovšem zdá, tento názor zastávají pouze ti, kteří neuspěli (ti, kdo úspěchu dosáhnou, za ním vidí jen kvalitu svého rozhodnutí). Výroky v podobném duchu – například „učinil jsem to nejlepší možné rozhodnutí“ – pronášejí politici vzdávající se úřadu k těm novinářům, kteří je ještě poslouchají – a ti jim, jak je zvykem, soustrastně odpovídají „ano, my víme“, čímž jen přisypávají do rány sůl. Jako u mnoha jiných otřepaných frází i u téhle platí, že navzdory tomu, že je nepochybně pravdivá, není snadné se jí řídit.
Ruská ruleta
Prazvláštní fenomén alternativní historie můžeme demonstrovat následujícím příkladem. Představte si, že vám nějaký výstřední (a znuděný) miliardář nabídne deset milionů dolarů, zahrajete-li si ruskou ruletu, tedy přiložíte-li si ke spánku revolver s pěti prázdnými a jednou nabitou komorou a stisknete spoušť.
Každý přípustný scénář zde představuje jednu variantu historie, v součtu tedy dostáváme šest historií téže pravděpodobnosti. Pět z nich přináší zbohatnutí, ta zbývající pak statistiku, tedy nekrolog s poněkud trapnou (ale jistě originální) příčinou úmrtí. Potíž je v tom, že v praxi pozorujeme pouze jedinou z nich; jako výherci deseti milionů byste si tak vysloužili chválu některých natvrdlých novinářů (týchž, kteří tak bezvýhradně vynášejí miliardáře z žebříčku časopisu Forbes).
Veřejnost, stejně jako téměř všichni vedoucí pracovníci, s nimiž jsem se během své osmnáctileté kariéry na Wall Street setkal (a kteří podle mého názoru jen posuzují nahodilé výsledky), vidí pouze vnější znaky bohatství, aniž by třeba jen na okamžik zahlédla jeho zdroj (říkejme mu generátor). Nyní si představme, že by jedince, který vyhrál v ruské ruletě, dávali jeho přátelé, rodina či sousedé ostatním za vzor.
Přestože zbývajících pět variant historie nelze přímo pozorovat, inteligentní člověk jejich vlastnosti snadno odhadne. Potřebuje k tomu jen odvahu a ochotu přemýšlet. Nadto platí, že pokud si bláznivý hazardér nedá pokoj, nepříznivé varianty historie si ho s velkou pravděpodobností najdou. Budeme-li uvažovat o pětadvacetiletém člověku, který ruletu sehraje každoročně, existuje jen malá šance, že se dožije padesátky – bude-li však takovýchto hráčů dostatek, řekněme několik tisíc, výsledkem bude patrně několik (neobyčejně bohatých) jedinců, kteří přežili (a rozsáhlý hřbitov). Na tomto místě musím přiznat, že zmíněný příklad s ruskou ruletou pro mne představuje víc než jen intelektuální cvičení.
Za svého dospívání během libanonské války jsem kvůli této „hře“ přišel o kamaráda. Když jsem si pak přečetl líčení Grahama Greena o jeho vlastním dostaveníčku s touto kratochvílí, uvědomil jsem si, kolik pro mě literatura znamená; Greenova slova mě zasáhla ještě víc než případ mého kamaráda. Greene píše, že stiskem spouště se kdysi pokusil vnést do svého nudného dětství trochu vzruchu – a mě zamrazilo při představě, že existovala šance jedna ku šesti, že si jeho romány nikdy nepřečtu.
Nyní již představa alternativního účetnictví nabývá jasnějších obrysů: deset milionů dolarů získaných v ruské ruletě nemá tutéž hodnotu jako stejná částka nabytá trpělivou a zručnou prací v zubařské ordinaci. Jde sice o dvě totožné sumy s toutéž kupní silou, jedna však závisí na nahodilosti daleko více než druhá. Účetní, stejně jako váš soused, je nicméně chápe jako identické. Přesto si nemohu pomoct a cítím, že se od sebe kvalitativně odlišují.
Z takto pojatého alternativního účetnictví lze vyvodit další zajímavé závěry a rovněž ho uchopit matematicky, jak si ukážeme v příští kapitole, kde si představíme metodu Monte Carlo. Poznamenejme ještě, že matematiku zde používáme čistě pro ilustrativní účely, abychom dané věci instinktivně porozuměli, a neměli bychom ji chápat jako pokus o skutečné výpočty. Jinak řečeno, spíše než přesné vyčíslení nás budou u alternativních historií zajímat jejich vlastnosti. V matematice nejde jen o „počty“; je to jistý způsob myšlení. Jak si ukážeme, pravděpodobnost je povahy spíše kvalitativní než kvantitativní.