Podívejme se na to, jak narativita ovlivňuje naše chápání „černých labutí“. Narativita a s ní spřízněný mechanismus, důraz na senzační fakta, mohou s naším odhadem pravděpodobnosti řádně zamávat. Výstižně to ilustrujenásledující experiment provedený Kahnemanem a Tverskym, které jsem představil v předchozí kapitole: subjekty tohoto pokusu byli lidé, kteří se prognózami živí. Výzkumníci je požádali, aby si představili dva následující scénáře a posléze odhadli jejich pravděpodobnost.
a) Rozsáhlé záplavy v Americe, při kterých zahyne více než tisíc lidí.
b) Zemětřesení v Kalifornii, které způsobí masivní záplavy, jejichž následkemzemře více než tisíc lidí.
Respondenti odhadovali, že první událost bude méně pravděpodobná než druhá. Zemětřesení v Kalifornii představuje příčinu, již si lze okamžitě představit, a tím se u povodňového scénáře zvyšuje jeho mentální přípustnost –
a tedy i připsaná pravděpodobnost. Zeptám-li se vás, kolik případů rakoviny plic se ve vaší zemi pravděpodobně
objeví, uvedete nějaké číslo – dejme tomu půl milionu. Kdybych se však místo toho dotázal, kolik případů rakovin...
Tento článok je určený pre predplatiteľov.
Zostáva vám 85% na dočítanie.
Zostáva vám 85% na dočítanie.
