Trojnásobný držiteľ záznamu v zoznamoch spolupracovníkov komunistickej Štátnej bezpečnosti (s dátumom narodenia 9. 10. 1933, dvakrát pod krycím menom Svätopluk, dvakrát uvedený ako agent), dnešný arcibiskup bratislavsko-trnavskej arcidiecézy o vojnovom slovenskom štáte tvrdí: "Tu bol blahobyt. Nič nám tu nechýbalo, pritom bola vojna. Pritom bola vojna."
A našinec žasne, lebo údiv je slabé slovo - šesťdesiat rokov po jeden zo špičky katolíckej cirkvi na Slovensku akcentuje, že nám nič nechýbalo a že napriek vojne tu bol blahobyt. Našinec žasne a spočiatku nevie nájsť protiargument - lebo koncentrácia expertov na uhol pohľadu, či bol blahobyt alebo prídelové lístky na potraviny, je cestou do pekla, navyše ani nedláždenou dobrými úmyslami.
Našinec žasne a číta: "Tehdy si Tomáš vybavil příběh Oidipův: Oidipus nevěděl, že spí s vlastní matkou, a přesto, když pochopil, oč jde, necítil se nevinný. Nemohl snést pohled na neštěstí, jež způsobil svým nevěděním, vypíchal si oči a odešel slepý z Téb.
Tomáš slyšel křik komunistů, kteří obhajovali svou vnitřní čistotu, a říkal si: Vinou vaší nevědomosti tato země ztratila možná na staletí svou svobodu, a vy křičíte, že se cítíte nevinni? Jak to, že se na to vůbec můžete dívat? Jak to, že nejste zděšeni? Vidíte vůbec? Kdybyste měli zrak, musili byste si ho probodat a odejít z Téb." (Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí, Atlantis, Brno 2006)
Šesťdesiat rokov po už všetci vedia, čo bol slovenský štát a či bol blahobyt tým kľúčovým bodom jeho hodnotenia - a akcentovať uhol pohľadu, že nič nám tu nechýbalo, by malo byť morálnou diskvalifikáciou aj v takej organizácii, akou je Konferencia biskupov Slovenska.
Róbert Kotian, spolupracovník HN