Mení spôsob, ako chápeme nielen mozog, ale aj ľudskú povahu a ľudský potenciál vôbec. Neuroplasticita je úžasná nová veda, ktorá vyvracia predstavu, že náš mozog je nemenný. Autor Norman Doidge je psychiater, psychoanalytik a vedec v Centre psychoanalytického výskumu a výcviku Kolumbijskej univerzity v New Yorku. Jeho kniha Váš mozek se dokáže uzdravit sa stala svetovým bestsellerom a pochvalné kritiky jej zložili nielen odborníci z celého sveta, ale aj médiá.
V knihe uvádza pozoruhodné prípady liečby a uzdravenia využívajúce neuroplasticitu mozgu. Prečítate si napríklad:
- o mužovi, ktorý utiekol parkinsonovým symptómom
- o tom, ako sa dá odnaučiť chronickej bolesti
- o dievčati, ktorému chýbala časť mozgu
- o dyslektickom chlapcovi, ktorý zmenil svoj nešťastný osud
- o tom, ako bojovať s poruchami učenia, depresiami a ako zlepšiť sociálne kontakty
- o nevidiacich ľuďoch, ktorí sa naučili vidieť
Napohľad sú to neuveriteľné prípady, no reálne a vedecky rozanalyzované. „Tie príbehy pacientov nie sú len vymysleným science fiction, sú to skutočné malé zázraky,“ tvrdí Dana Kollárová, riaditeľka CEREBRUM, čo je Združenie osôb pre poranenia mozgu a ich rodín. Tým ľuďom pomohli nielen nové poznatky medicíny, ale aj motivácia, pracovitosť a vytrvalosť.
„Kniha Váš mozek se dokáže uzdravit má úžasný spád, drámu aj nečakané rozuzlenia ako dobrá detektívka. Odporúčam ju všetkým, ktorých fascinuje mozog.“ Táto vyše 400-stranová kniha je veľmi originálnym pohľadom na ľudský mozog, ktorý dokáže zázraky. Doidge na základe výskumov posledných 30 rokov rozpráva príbehy pacientov a ich lekárov. Dáva ľuďom s podobnými problémami nádej a inšpiráciu, že nič nie je stratené a treba len vytrvať a pracovať na sebe.
„Je to jedna z najstrhujúcejších kníh o ľudskom mozgu a jeho záhadách,“ napísal Huffington Post. Doidge sa venuje úlohám alternatívnych druhov liečby, venuje sa možnosti obnoviť si relatívne normálne zdravie u ľudí, ktorých osud sa zdal byť už beznádejný. Sú to väčšinou ľudia, ktorých sa tradičná medicína jednoducho zriekla ako beznádejných a nevyliečiteľných prípadov.
Ale oni sa zachránili. Odborníci označujú knihu Normana Doidga za priekopnícku. Prelomovú v tejto oblasti. Vďaka nej dokážete preniknúť do najhlbších a najtemnejších tajomstiev fungovania ľudského mozgu. „Toto je kniha zázrakov: pútavý zoznam nečakaných uzdravení z fyzických aj psychických ťažkostí nám predkladá dôkazy, že mozog sa naozaj môže uzdraviť. Fascinujúce,“ dodáva londýnsky The Guardian.
HNonline.sk vám prináša úryvok z knihy Váš mozek se dokáže uzdravit:
ODVRACENÍ DEMENCE
Nevyhnutelně nám vyvstává otázka: pokud chůze dokáže odvrátit parkinsonské symptomy a může oddálit nástup Huntingtonovy choroby, které obě jsou degenerativní onemocnění, může hrát i nějakou roli při nejběžnějším degenerativním onemocnění mozku – Alzheimerově nemoci? Tato otázka je zvláště významná proto, že na Alzheimerovu nemoc neexistují žádné účinné léky. Alzheimerova i Parkinsonova nemoc však vykazují podobnosti. Dr. Mark P. Mattson, ředitel Národní neurovědecké laboratoře na Národním institutu pro stárnutí Národního zdravotního institutu, dokázal, že mnohé z buněčných procesů, jež způsobují potíže při PN, se objevují také při Alzheimerově nemoci (AN), ale v odlišných oblastech mozku.
Při PN začíná vypovídat činnost nejdříve substantia nigra. Při AN degenerativní změny začínají v hipokampu (který mění krátkodobé vzpomínky na dlouhodobé), jenž se začíná zmenšovat, takže oběti nemoci přicházejí o krátkodobou paměť. Při Alzheimerově nemoci mozek doslova ztrácí svou plasticitu a schopnost vytvářet spoje mezi neurony, z nichž mnoho odumírá. V roce 2013 byla tato palčivá otázka na chůzi a AN konečně zodpovězena. Chůze byla totiž klíčovou součástí velmi jednoduchého programu, který snižoval riziko demence o neuvěřitelných 60 %.
Kdyby tohle dokázal nějaký lék, rázem by se proměnil v nejpopulárnější a nejdiskutovanější lék v celé medicíně. Přelomovou studii uskutečnil dr. Peter Elwood a tým z Cochraneova institutu primární péče a veřejného zdraví na Cardiffské univerzitě ve Spojeném království a publikoval ji v prosinci 2013. Tito vědci po dobu třiceti let sledovali 2 235 mužů ve věku od 45 do 59 let žijících ve waleském Caerphilly a pozorovali dopady pěti různých aktivit na jejich zdraví a na fakt, zda se u nich rozvine demence nebo kognitivní úpadek, srdeční nemoci, rakovina nebo předčasné úmrtí.
Cardiffská studie byla úzkostlivě pečlivá, kontrolovala muže v pravidelných intervalech po celých třicet let, sledovala, jestli vykazují známky kognitivního úpadku či demence, posílala je na podrobná klinická vyšetření nejvyšší kvality. Překonala problémy s designem výzkumu z jedenácti předchozích studií (jak se uvádí v závěrečných poznámkách). Výsledky konstatovaly, že pokud muži prováděli čtyři nebo pět z následujících aktivit, riziko kognitivního (duševního) úpadku a demence (včetně Alzheimerovy nemoci) u nich pokleslo o 60 procent: - Fyzické cvičení (defi nované jako energické cvičení nebo chůze aspoň 3,5 km denně nebo jízda na kole 16 km denně).
Fyzické cvičení bylo nejvýznamnějším přispěvatelem ke snížení rizika jak celkového kognitivního úpadku, tak demence. - Zdravá strava (defi novaná jako nejméně tři až čtyři porce ovoce a zeleniny za den.) - Normální hmotnost (defi novaná jako Body mass index mezi 18 a 25). - Nízký příjem alkoholu (alkohol často působí jako neurotoxin). - Nekouření (rovněž vyhýbání se toxinu). Všech pět těchto faktorů podporuje celkové buněčné zdraví neuronů a glií. Všechny vyžadují, aby člověk žil blíže ke způsobu, jakým žili naši sběračští a lovečtí předkové, a tedy používal své tělo takovým způsobem, k jakému se vyvinulo.
Všechny tyto faktory jsou v podstatě „odčítací“: nedělejte věci, ke kterým jste se nevyvinuli, jako je sedět celý den a cestovat vsedě v autech; nejezte průmyslově zpracovávané potraviny, nevdechujte kouř a nepijte příliš mnoho alkoholu. Jeden z důvodů, proč se této skvělé práci nedostalo víc pozornosti, je fakt, že vědecká komunita se příliš intenzivně zaměřuje na „vyléčení“ Alzheimerovy demence, tedy na vynalezení nějakého léku na ni, anebo o nemoci uvažuje jen z genetického pohledu.
Samozřejmě že pokud „to máte psáno v genech“, většina lidí má za to, že se s tím nedá nic dělat – jen se modlit za „genetický průlom“. Ale jak upozorňuje neuroložka Tiffany Chowová, která se dlouhodobě věnuje výzkumu AN, „nezahladitelný rodinný vzorec dědičnosti Alzheimerovy nemoci si s sebou nese jen velmi malé procento světové populace“. Kromě toho existuje velmi mnoho známých environmentálních příčin AN a dalších forem demence: zranění hlavy a vystavení určitým toxinům, jako byl pesticid DDT, riziko zvyšují, zatímco vysoká úroveň vzdělání jej snižuje.
Chowová to formuluje tak, že faktory prostředí „interagují s (...) genetickou sestavou tak, že demenci nakonec dovolí, nebo zakážou účinkovat“. Lidé, kteří mají genetické rizikové faktory běžně spojované s AN, ji nemusejí nutně dostat,10 a dokonce ani mít několik kopií genetických materiálů spojovaných s rizikem onemocnění „nestačí k tomu, aby se Alzheimerova nemoc rozvinula“.
Takže i pokud máte nejbližšího příbuzného s AN, zvyšuje to sice vaše genetické riziko, ale to neznamená, že ochranné techniky jako cvičení vám nepomohou. Právě naopak – pro vaši vlastní ochranu jsou tyto techniky o to důležitější. Také co se týče lidí bez demence, je dnes absolutně jasné, že fyzické cvičení pomáhá zachovávat funkčnost mozku. Další zásadní revize z roku 2011 velmi výrazně objasnila kognitivní účinky cvičení. J. Eric Ahlskog z neurologické katedry Mayo Clinic spolu se svým týmem revidoval všech dosavadních 1 603 studií na téma fyzické cvičení a kognitivní úpadek se zaměřením na demenci.
Vyšlo v spolupráci s:
