Ing. Jan Nemcik, ředitel společnosti s r. o. Edscha Bohemia, Kamenice nad Lipou
Když mu bylo patnáct, chtěl být námořním kapitánem. Toužil po něčem zvláštním, po něčem, co tehdy jako kluk ze Spiše nemohl. To se psal rok 1973. K moři se dostal, když šel o čtyři roky později studovat do Gdaňska strojní konstrukce, ale ke "kormidlu" se dostal až mnohem později.
Mezitím se oženil s Polkou s německými předky a odešel do Německa. Bez peněz, znalosti jazyka i prostředí. Dělal výpočetního technika i technického náměstka. Když pak před devíti lety koncern Edscha hledal projektového manažera odpovědného za náběh a řízení aktivit ve východní Evropě, vydal se do Česka. Od té doby je Jan Nemcik ředitelem a jednatelem společnosti Edscha Bohemia, která svůj rozvoj spojila s Kamenicí nad Lipou.
Dnes o sobě říká, že se cítí být hlavně Evropanem. Má sice slovenskou a po manželce i německou státní příslušnost, ale přiznává, že díky tomuto způsobu života ztrácí své rodné kořeny. "Nemohu proto říct, že bych byl Slovákem nebo Němcem. Jsem prostě člověkem, ktorý žije v daných podmínkách a vychází s lidmi kolem," říká.
Na život v Česku si nestěžuje. Jeho kvalitu dokonce pokládá za vyšší než třeba v Německu. Za kvalitou života ale nevidí životní úroveň. Ta je samozřejmě ve vyspělé části Evropy vyšší. Pro něho je ale Německo příliš reglementovaný stát. Společnost se tam vyvinula tak, že už to není jen tolerance mezi lidmi, jak se očekává, ale různá nařízení a zákony předpisují, co musí člověk dělat. Zatímco v Čechách to je víc o vzájemné ohleduplnosti a vycházení si vstříc.
"Cítíte tady ve vztazích větší volnost. To mi s mými slovanskými geny vyhovuje. Lidé si často myslí, že rozhodující je mít auto, nejkvalitnější pračku nebo televizi. Já ale víc dám na možnost jak třeba trávit volný čas. Jaký je přístup ke sportu, jak snadno se dostanete do přírody. V tom já vidím kvalitu života," filozofuje. Mluví česky, ale občas si vypomůže slovenským výrazem.
Když ale začne vyprávět o přístupu k cizincům, zvážní. Vadí mu, že je stát všechny hází do jednoho pytle -- námezdního dělníka stejně jako špičkového manažera, který tady řídí velké investice, zhodnocuje kapitál a vytváří nová pracovní místa. Každý rok se musí žádat o prodloužení pobytu, nelze si pořídit byt nebo dům, aniž by se hledala nějaká umělá klička. Chybí mu v tom motivace dlouhodobé perspektivy. Říká, že když bude mít dlouhodobý pobyt, dokumentuje i sám sobě, že to dlouhodobě myslí. Takhle se ale žije z roku na rok. "Jsem v Čechách řadu let a v podstatě na tuto dobu mohu zapomenout, protože z hlediska cizince, jsem tím, kdo rok od roku stále něco prodlužuje."
Nebál by se proto větší subjektivity. Argumentuje tím, že v USA také každého přistěhovalce hodnotí individuálně. Vadí mu proto, že na jedné straně stát říká, jak úspešně přitahuje kapitál, ale na druhou stranu neudělá nic pro to, aby podnikatelům zlepšil podmínky života.
Ale práci by neměnil. Pokládá za životní příležitost stát od počátku u projektu, který roste pod rukama. "Když něco chcete a najdete pro to podmínky, tak to dokážete," je přesvědčen a bez mrknutí oka srovnává čtyřtisícovou Kamenici nad Lipou s Paříží nebo Detroitem. Jenom v těchto lokalitách a v domovském Remscheidu má totiž koncern Edscha vývojová a zkušební centra. Ta se pokládají za klíč k budoucnosti a sám Nemcik proto mluví o fantastickém úspěchu, "když si uvědomíte, že koncern ovládá přes sedmdesát procent evropského trhu pantů a omezovačů dveří osobních aut". Vývoj je prostě všude na světě prestižní věc.
Své jistě sehrála úzká vazba na Škodu Auto a koncern VW, ale klíčový byl úspěšný rozvoj českého podniku. To mu pomohlo k tomu, že koncem loňského roku začal vedle kamenického závodu řídit i závod v německém Remscheidu, který se ocitl v krizi. Původně si dal za cíl nové angažmá dokončit v červnu, kdy končí hospodářský rok. Dnes, kdy vývoj otočil do kladných čísel, mluví o tom, že dva roky ještě tuhle dvojroli vydrží. Je to sice život stále na cestách, ale zase z něho může český závod profitovat, protože málokdo je tak blízko koncernovému vedení. A Edscha před časem koupila firmu IVM a teď analyzuje, zda se nepustit časem i do montáže celých aut.
"Pak by tu byla šance bojovat o tenhle projekt pro Česko nebo Slovensko," hledá ďalší výzvy.
I když jeden sen -- porazit Ivana Lendla ve finále Wimbledonu -- se mu jako velkému příznivci tenisu už nikdy nesplní.
A tak tenhle otec tří dětí, studujících v Německu, alespoň tenisem, stejně jako procházkami nebo během se psem, dobíjí "baterky". Za nejoblíbenější místo přitom momentálně pokládá Okrouhlou Radouň. Místo v podhůří Vysočiny, které mu dává absolutní klid a pohodu. A za dobrou radu citát -- Neexistuje nic dobrého, jako to udělat.