Johnsonův názor není zas tak úplně ojedinělý a do značné míry odráží realitu na trávníku. Najdou se samozřejmě takoví, kteří okamžitě namítnou, že v dnešní době profesionalismu už není možné skloubit dlohudobé vzdělávaní s vrcholovým sportem. O tom, že je to nesmysl, svědčí příklady z mnoha sportů a dokonce i z fotbalu, který má mnohdy pověst hry pro nevzdělance z dělnické třídy.
Smutným faktem je, že současné dvě zřejmě největší fotbalové ikony Anglie Wayne Rooney a David Beckham nejenom nepatří mezi intelektuální elitu národa, ale v rozhovorech ještě příznávají, že vůbec nemají ponětí o tom, co by dělali, kdyby nehráli fotbal. Beckham se přednedávnem stal terčem posměchu, když si stěžoval, jak náročné matematické úkoly musí řešit jeho tehdy šestiletý syn Brooklyn. "It's totally different from what I was teached when I was at school," povzdechl si David a prokázal, že ho tam nenaučili nejenom matematiku, ale ani nepravidelná slovesa.
O tom, jakou vzácností je mezi anglickými fotbalisty vzdělaný hráč svědčí humbuk, který nadělaly média kolem toho, že Frank Lampard z Chelsea je jako jediný reprezentant absolventem soukromé střední školy a dokonce dostal A s hvězdičkou na GSCE z latiny. Brankář David James se stal terčem posměchu, když vyšla najevo jeho záliba v malování. Nějak to nezapadalo do scénáře fotbalisty, který polovinu svého výdělku prohraje v sázkách na dostihy.
Profesoři v kopačkách
I když počet ligových fotbalistů s vysoškolským vzděláním je dost nízký, o to zajímavější životní osudy za nimi stojí. Když si při soubojích Wiganu a Blackburnu potřásají ruce kapitáni Nizozemec Arjan de Zeeuw a Novozélanďan Ryan Nelsen, tak jde o konfrontaci možná nejvzdělanějších hráčů celé ligy. De Zeeuw je totiž vystudovaným lékařem, který několik let upřednostňoval studium před fotbalovou kariérou. Posléze se přece jenom rozhodl, že na jistou dobu dostane kopaná zelenou, ale medicína mu po čase začala chybět, a tak se přihlásil na postgraduální studium infekčních nemocí na Londýnské škole tropické medicíny. Nelsen zase za působení v USA stihl na prestižní Stanfordské univerzitě vystudovat politologii.
Studium medicíny patří mezi nejnáročnější vůbec, a přesto ho zvládlo několik světově proslulých hráčů. Doslova symbolem vzdělanosti na hřišti se stal Brazilec Socrates. S takovým filozofickým jménem by se od něho jistá inteligence dala očekávat. Socrates je ovšem lékařem, co mírně opozdilo jeho fotbalovou kariéru, ale přesto se stal kapitánem národního týmu a dvakrát hrál na mistrovství světa. Očním lékařem se stal další slavný brazilský fotbalista Tostão. Ironií je, že ke studiu se odhodlal po té, co jako 26-letý musel pravě pro zranění oka ukončit kariéru. Současný trenér reprezentace Mexika a pětinásobní nejlepší střelec španělské ligy Hugo Sánchez je zase zubařem. I když se svému původnímu povolání již hodně dlouho nevěnuje, připouští, že si možná v budoucnosti ordinaci přece jenom otevře. Sánchezův kolega na chorvatské lavičce Slaven Bilić je zase právníkem.
Za pozornost stojí také francouzský obránce Juventusu Turín Jean-Alain Boumsong. Ten původně začal studovat medicínu, ale když se jeho fakulta stěžovala, že kvůli fotbalu hodně zameškává, rozhodl se přejít na matematiku. Rozhodně ne jednodušší řešení. Pravděpodobně jediným jakž-takž úspěšným fotbalistou, absolventem slavné univerzity v Cambridgi, je někdejší hráč Watfordu Steve Palmer, který tam vystudoval softvérové inženýřství.
| Někteří sportovci toho moc nenastudovali, každopádně rádi dávají lekce o smyslu života, tak jako Rocky ve svém nejnovějším fi lmu z minulého roku. |
Univerzitní sporty
Jedním z důvodů, proč britští sportovci často působí nevzdělaně je, že fotbal nepatří mezi typické univerzitní sporty. Stačí si to porovnat se Spojenými státy, kde téměř každý špičkový basketbalista nebo hráč amerického fotbalu prošel univerzitním vzděláním. Pochopitelně, historky o tom, jakým způsobem hvězdní milionáři studují, jsou hodně podobné povídačkám o tom studiu českých nebo slovenských olympioniků na fakultách tělesné výchovy a sportu. Internetová stránka BBC před několika lety psala o hráči amerického fotbalu, který aby zůstal na univerzitě a uchoval si štědré stipendium, se dal na takzvané Mickey Mouse courses, čili mimořádně lehké předměty, z kterých je téměř nemožné vyletět. Pro zajímavost, jeho volbou byli golf, hudba a studium povědomí o AIDS. Na první pohled na smích, alespoň se ovšem věnoval i něčemu jinému jako jen americkému fotbalu.
Doslova raritou mezi sportovci jsou bratři Vladimir a Vitalij Kličkovi z Ukrajiny. Boxeři mnohdy vycházejí z chudých poměrů a vzdělání pro ně ani zdaleka není prioritou. Oba ukrajinští obři mají ovšem doktorát z tělesné výchovy. Vitalij se ve své dizertační práci zaměřil na definování schopností boxera při výběru talentů. Jeho bratr se věnoval pedagogické kontrole v systému přípravy mladých sportovců. Dokonce i ragbisté, kteří většinou vypadají jak banda hospodských rváčů, jsou v průměru vzdělanější než jejich fotbaloví kolegové. Absolventi Oxfordu a Cambridge nejsou mezi reprezentanty žádnou raritou.
Doslova vědecky se ke svým úspěchům propracoval britský reprezentant v skeletonu Kristan Bromley. Skeleton je jízda na saních hlavou vpřed, takže na první pohled to vypadá jako pokus o sebevraždu v 120-kilometrové rychlosti. Bromley ovšem není žádný šílenec, ale má doktorát z dizajnérství, podílel se na výzkumu pro britské letectví a je tvůrcem výstroje, na níž jezdí britský tým. Navíc před několika lety založil firmu, která se věnuje vývoji technologií pro zimní sporty. Bromleymu na loňské olympiádě těsně unikla medaile, ale jeho přítelkyně Shelley Rudmanová získala stříbro.
V britském sportu je univerzitní vzdělání hlavně doménou veslování a atletiky. Každoroční veslařský závod mezi univerzitami z Cambridge a Oxfordu je nejstarší existující sportovní soutěží na světě. Její historie se datuje do roku 1829 a v posádkách slavných univerzit seděli nejenom olympijští vítězové a mistři světa, ale i pozdější politikové, herci a dokonce bývalý manžel princezny Margaret Lord Snowdon. V letošním závodě na Temži se utkali studenti tak odlišných odborů jako ekonomie, teologie nebo geografie na straně Oxfordu a psychologie nebo finančnictví na straně vítězné Cambridge.
Špičkového vzdělání dosáhli také dva z nejúspěšnějších britských atletů uplynulého desetiletí. Světový rekordman v trojskoku Jonathan Edwards vystudoval fyziku , ale navíc je ještě držitelem dvou čestných doktorátu z Exeterské a Ulsterské univerzity. Kromě toho v minulosti příležitostně kázal v anglikánském kostele na předměstí Newcastlu. Vytrvalkyně Paula Radcliffová s vyznamenáním vystudovala francouzštinu, němčinu a ekonomii na univerzitě v Loughborough.
Nová trenérská krev
Tahle univerzita, mimochodem jedna z nejlepších v Británii, je pověstná tím, že na ní studuje hodně významných sportovců. Za všechny stačí zmínit Sebastiana Coa, někdejšího velikána středních tratí a v současnosti šéfa organizačního výboru londýnské olympiády v roce 2012 (ekonomie a sociální historie). Loughborough navštěvoval také reprezentační trenér Severního Irska Lawrie Sanchez. Právě to, že dokázal skloubit studium obchodu na univerzitě s fotbalovou kariérou považuje za důkaz, že zvládne roli trenéra Severního Irska i anglického prvoligového Fulhamu.
Sanchez, který dokázal vzkřísit nevýrazný severoirský tým až do té míry, že v probíhající kvalifikaci na mistrovství Evropy porazil Španělsko i Švédsko, je považován za jednoho z favoritů na výměnu současného kouče Anglie Steva McClarena v případě dalších neuspokojivých výsledků. Druhým nadějným kandidátem je trenér Readingu Steve Coppell, který vystudoval ekonomii když hrál za Manchester United. Právě tahle nová generace mladých, inteligentních a vzdělaných trenérů, kteří chápou, že moderní fotbal už není jen "kopni a běž" by měla podle optimistů způsobit, že anglické týmy nebudou z taktického hlediska působit natolik bezradně jak se jim často stává, když se utkání nevyvíjí podle jejich představ. S tradičním přístupem školy života vystačí v Manchestru Alex Ferguson, ale čím dále, tím víc se uplatňuje profesorský přístup, který zavedli úspěšní zahraniční trenéři - Francouz Arsene Wenger, Portugalec José Mourinho a Portugalec Rafa Benitez.
Michal Törek
|
Slavné mozky v dresech Sportovní kariéře se v mládí věnovali také osobnosti, které se později proslavili v mnohem intelektuálnějším prostředí. Francouzský filozof a spisovatel Albert Camus byl brankářem univerzitního týmu v Alžírsku, kde vyrůstal. Jeho docela slibnou kariéru zastavila až tuberkulóza. Jeho výrok „Za všechno, co jsem se naučil o morálce a zodpovědnosti, dlužím fotbalu“ se stal doslova legendárním díky trikotům z internetové stránky Philosophy Football. Dalším nadějným univerzitním hráčem, rovněž gólmanem, byl dánský fyzik Niels Bohr. Podle historky, jejíž pravdivost již nikdo nedokáže ani nevyvrátí, jednou inkasoval gól, protože se příliš zamýšlel nad jakýmsi matematickým problémem a nevěnoval pozornost hře. Zato jeho mladší bratr Harald, který byl uznávaným matematikem, to dotáhl hodně daleko. V roce 1908 byl totiž členem bronzového týmu na olympiádě v Londýně. Brankářský post je často považován za hodně specifický (a brankáři za mírně pošetilé), a proto je zajímavé, že právě na tomto postu hráli intelektuálně zaměření jedinci, vždyť branku v rodných Wadowicích chránil také Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II. |