V závěru této kapitoly si nastíníme, čeho se bude týkat následující rozprava na téma obrany vůči nahodilosti. Připomeňme si, že Nero je sice na dnešní poměry hmotně dobře zajištěn, nepatří však mezi ty nejbohatší. Použijeme-li ovšem jistou nezvyklou účetní metodu, kterou si představíme v následující kapitole, v průměru všech svých možných životůje Nero bohatý zcela mimořádně – ve své kariéře se riziku vyhýbá tak důsledně, že jen několik málo přípustných scénářů pro něj může skončit katastroficky. Nedosáhl sice Johnových úspěchů, ale z téhož důvodu ho nepotkal ani Johnův pád. Ve světle této neobvyklé (probabilistické) metody měření finanční úspěšnosti si tedy stojí velmi dobře. Připomeňme si, že se chrání vůči mimořádným
událostem. Kdyby si měl svůj profesní život ještě milionkrát zopakovat, nešťastná náhoda by ho bolestně zasáhla jen v několika málo případech, stejně tak by ho však kvůli jeho konzervativismu jen zřídkakdy potkalo mimořádné štěstí. Vedl by tudíž stejně stabilní existenci jako například opravář kostelních hodin. Soustřeďujeme se přirozeně pouze na jeho profesní dráhu a nezabýváme se jeho (někdy značně proměnlivým) osobním životem.
Lze tedy tvrdit, že měřeno očekávanými výstupyje zubní lékař o poznání bohatší než rockový hudebník, jenž se nechává vozit v růžovém voze značky Rolls-Royce, spekulant, který neváhá utrácet za drahé obrazy, nebo podnikatel se sbírkou soukromých letadel. Žádné povolání totiž nelze hodnotit, aniž bychom vzali v úvahu průměrný výsledek všech lidí, kteří do něj vstupují – nikoliv jen těch, kteří v něm uspějí. Později tento postřeh prozkoumáme z hlediska takzvaného zkreslení následkem přežití, v první části knihy se jím však budeme zabývat především ve vztahu k odolnosti vůči nahodilosti.
Srovnejme případy dvou sousedů: John Doe 1 je původním povoláním vrátný, vyhrál však v loterii a přestěhoval se do bohaté čtvrti, kde žije hned vedle Johna Doea 2, který po pětatřicet let osm hodin denně spravuje lidem zuby. Ve světle jednotvárné kariéry druhého ze sousedů lze očividně konstatovat, že pokud by měl začít znovu od absolvování lékařské fakulty a pro-žít dalších pár tisíc životů, pohyboval by se z hlediska dosažených výsledků v relativně úzkém rozptylu (předpokládejme, že je řádně pojištěn). V nejlep-ším případě by spravoval zuby bohaté klientele z newyorské Park Avenue, v tom nejhorším obyvatelům nějakého zapadákova kdesi v horách. Předpokládáme-li, že studoval na prestižní univerzitě, bude rozptyl jeho možných kariér ještě nižší. Pokud by musel svůj život milionkrát zopakovat jeho protějšek, tedy John Doe 1, téměř vždy by byly jeho údělem typické povinnosti vrátného (a věčné a k ničemu nevedoucí utrácení peněz za losy) a pouze v jediném z nich by vyhrál ve zmíněné loterii.
Brát v úvahu to, co nastalo i nenastalo, se zdá být na první pohled čirým bláznovstvím. Většina lidí chápe pravděpodobnost jako měřítko toho, co může nastat v budoucnu; to, co už nastalo, víme se stoprocentní pravdě-podobností, čili s určitostí.
Diskutoval jsem o tom s řadou lidí, kteří vyrukovali s obehraným obviněním, že si pletu mýty a skutečnost. Mýtus, zejména je-li podobně jako příběh o Solónově varování dobře prověřen časem, však může být daleko mocnější (a poučnější) než holá realita.
Zaujal vás úryvok z Talebovej knihy? Objednať si ju môžete tu.