Co více bychom ještě chtěli. Podruhé během roku je v Praze americký prezident, hlava nejsilnější ekonomiky světa a vojenské supervelmoci. Je zde i prezident Ruska, reálně sice ne tak mocného, jak se samo vidí, ale stále s pákami na ovlivňování zdejšího dění.
A hostíme skupinu deseti států, jejichž příbuzná zkušenost zemí bývalého východního bloku je předurčuje k vytváření spojenectví pro zdůraznění svého vlivu v bývalém bloku západním. Stůl je lákavě prostřený, k diplomatickým a politickým rozhovorům i k neformálním dohodám, z nichž se pak mohou stát skutečně závazné smlouvy. Tak co více bychom ještě chtěli.
Už jen maličkost. Řádnou funkční vládu s politickým mandátem, která by mohla velké příležitosti využít. Je to už podruhé za sebou, kdy se prezident Obama a jeho tým v Praze setkají s českou reprezentací, ale nebudou to moci považovat za skutečně závazná jednání. Neboť za pár týdnů či měsíců už může být mnohé jinak: český premiér, který se setká s prezidentem Obamou, už nebude premiérem. Český ministr zahraničí, který se setká s Hillary Clintonovou, už nemusí být ministrem. A český prezident nemá ústavní pravomoci k tomu, aby během setkání se svým americkým protějškem vytvářel zahraniční politiku Česka.
Oproti loňsku je pro Prahu zdejší vládní vakuum ztrátou ještě výraznější, neboť politická agenda Bílého domu je už mnohem vyprofilovanější. Směrem k Evropě a zdejšímu regionu bude jedním z nejdůležitějších kamenů příprava nové strategie NATO, která bude vedle samotného bezpečnostního smyslu Aliance nově definovat i její vztah k unii, k Rusku, k energetické bezpečnosti, k platnosti článku V. o kolektivní obraně nebo k možnostem dalšího jaderného odzbrojování.
Na to vše by Česko potřebovalo mít jasný, garantovaný názor. Bez řádné vlády a politického zadání jsou ale i ty sebelepší analýzy a záměry, které si čeští diplomaté do jednání přinášejí, v principu na vodě.
A v tomto světle je politická diskuse, zda by Praha vůbec měla mocenský summit pořádat, úplně lichá. Ani Washington, ani Moskva, Česko si samo vlastní vinou už delší dobu pohřbívá šance, aby své úlohy hostitele využilo i pro jasné definování a možné uplatnění svých státních zájmů.
Daniel Anýž
StoryEditor