Pavlína Louženská - bloggerka, módní guru, jedna z nejvlivnějších dam českého Internetu. A také marketingová ředitelka ZOOTu. Jak už to u rozhovorů se superzajímavými lidmi bývá, z připravených otázek jsem použil jednu. Když jsem ji totiž pár minut předtím, na tiskovce ZOOTu, slyšel mluvit zaníceně o fast fashion (o pojmu, který jsem nikdy předtím neslyšel), bylo mi jasné, proč si online shop s módou vybral jako marketingovou ředitelku právě ji.
Jaký je rozdíl mezi fast fashion a slow fashion?
Luxusní značky jako Chloé uvádějí své kolekce dvakrát ročně, vždy pro sezónu jaro-léto a podzim-zima. Dnes už mají i kolekce pre-fall a resort, ale masové značky nechtějí zákazníkoví půl roku ukazovat tu samou kolekci, to ho už dne nezajímá. Online terminologií řečeno, nemáte pravidelný a častý traffic do obchodu. Pro zákazníka nemá smysl se vracet, když u vás pokaždé najde to samé. A právě proto značky neustále vytvářejí nové a nové kolekce, potřebujete zákazníka nadchnout. Když půjdete do Zary, tam se to mění co 3 týdny. A u nás na Zootu najíždějí nové produkty každý den, aby měli zákazníci důvod se k nám denně vracet.
Nemá ale ultrarychlá produkce vliv na cenu a kvalitu?
Sám pojem fast fashion je obvykle spojován i se snižováním nákladů na výrobu a rychlostí dodání k zákazníkovi. Značky dnes zákazníkům chtějí nabídnout padesát triček ročně a ne jen jedno – proto samozřejmě nemůže to tričko stát tři tisíce. Extrémním příkladem fast fashion jsou řetězece jako Primark, kde prodávají trička za 90 centů. S tím samozřejmě souvisí i negativní stránky, často se píše o továrnách v Bangladéši i v Číně, kde pracují dělníci v nelidských podmínkách. A ano, i naše privátní značky jsou fast fashion, cenou i tím, jak rychle reagují na změny trendů, ale současně po nich vyžadujeme etické principy férové výroby.
Jak?
U všech značek, se kterými spolupracujeme, například Dorothy Perkins, Vero Moda, Selected, kontrolujeme, že produkce je v pořádku. Ale ony si to už ve většině případů dnes kontrolují sami, ten tlak veřejnosti je obrovský. Nikde za našimi výrobky nenajdete bangladéšské děti nebo škodlivé chemičky. Proto je pro nás naše privátní značka tak důležitá –dokážeme si pohlídat celou výrobu do posledního detailu. Pro neziskovky v rámci platformy DOBRO myslíme na udržitelnost o to více - připravujeme speciální kolekce textilu, kde tiskneme ekologickými barvami na fair-trade biobavlnu. (Více o férových podmínkách při výrobě módy na webu Fashion Revolution, pozn. red.).
Jakým způsobem koncept fast fashion proměnil svět módy?
Fast fashion je často spojena s offline hráči. Je to například H&M, Zara, C&A – to jsou nejviditelnější fast fashion jména. Online je v Česku zodpovědný za 5% prodeje módy, čili není ten hlavní driver fast fashion. S online byly donedávna spojovány hlavně outlety. A my u ZOOTu chceme tohle měnit. ZOOT není místo, kde si jdete koupit ty nejlevnější tři sezóny staré tenisky – jdete si tam hlavně pro zážitek a nejnovější kolekci.
Na podzim budete relaunchovat na českém trhu značku FCUK. Jak k tomu došlo?
My máme několik nákupčích, kteří jezdí po světových veletrzích a vybírají značky. To se děje minimálně devět měsíců dopředu, než tu značku uvidíte v sekci ZOOTu Právě dorazilo. Po FCUK jsme už dlouho pokukovali, protože dělají krásnou kvalitní a dostupnou britskou módu. My víme, že britské značky na ZOOTu hodně fungujou. Máme Tom Joule, Dorothy Perkins, New Look… to jsou britské značky, které navíc perfektně rezonují s estetikou českého zákazníka. Značky navíc slyší na naše možnosti – máme časopis, který v lednu vyšel v nákladu 110.000 výtisků, náš newsletter odebírá skoro půl milionu odběratelů… FCUK stejně jako ostatní značky na ZOOTu po nás chce, abychom nebyli jen seller, stojí o užší spolupráci a propagaci. Chce být spojený s brandem ZOOTu a využít kompletní šířku našich marketingových kanálů.
Proč jste vy osobně šla po odchodu z H1.cz právě k ZOOTu?
Už v H1.cz jsem spolupracovala s návrháři z UMPRUM, spolupořádám konferenci FashionTech, která propojuje módu a technologie, podílela jsem se na první české přehlídce, která propojila módu a technologie, kde modelky nosily Google Glass... Dlouhodobě jsem konzultovala módní značky, píšu blog o tom, jak se má dělat fashion marketing. Chtěla jsem dlouhodobě dělat na něčem větším, a v Česku není nikdo lepší než ZOOT. Baví mě také to, že je to strašně rychlé. Jsem tady 10. měsíc a mám pocit, že jsem toho zažila strašně moc. Vidím, jak mi ty věci vznikají pod rukama, jak mi ty teorie, které jsem testovala v malém měřítku, můžu aplikovat ve velkém. ZOOT může navíc okamžitě aplikovat technologické novinky, nemusím tedy o nich jenom snít.
O ZOOTu mluvíte jako o startupu. A startupy by se měly asi odlišovat… proč ale vypadají kanceláře ve všech startupech tak stejně hipstersky? Podobné uspořádání, podobná alternativní výzdoba, obrovské nápisy…
Je to tím, že zaměstnáváme podobnou generaci lidí, kteří chtějí žít v podobném typu kanceláří. Je to způsob, jak nalákat ty nejlepší talenty. Ve startupech běžně potkáte lidi, kteří v daném prostoru budou trávit více než 12 hodin denně, a tak jim zaměstnavatelé vycházejí vstříc pohovkami, fotbálkem i superkantýnami. Prostě jim řeknete, že kromě/místo stravenek si můžeš ještě přivést psa a na stěnu napsat třeba Bitch don’t kill my vibe (reálný nápis v marketingovém oddělení ZOOTu, pozn. Mediahub). Zaměstnavatel musí zvyšovat atraktivitu značky vůči zaměstnancům, a ty kanceláře jsou jednou z možností.
I startupů je spousta druhů… není to přece jen trochu riziko, být označován tímto módním názvem? Nejsou všechny startupy jen bublina?
Startupová bublina jsou pro mě tři dvacetiletí kluci, kteří mají na vizitkách napsáno CEO, CMO a CFO, mají nápad na další Facebook a hledají investora. To je pro mě startupová bublina.
Bublina je možná špatný výraz, protože evokuje negaci – každá bublina jednou praskne. Lepší je „startupová vlna“. Bublinový startup, který má tři ředitele a žádné zaměstnance, má malou šanci přežít. Ale ti, kteří se vezou na vlně, mohou dojet daleko – i třeba Instagram byl před šesti lety startup.
Přesně. A jsou další: Uber, Theranos, všechny tyhle unicornové startupy. Podnikání tady bylo vždycky, akorát teď tomu říkáme startupy a finanční struktura je viditelnější.
A hlavně se do toho naučili investoři dávat peníze…
Navíc se pojem "startup" už dnes dostal do obecného povědomí – moje máma ví, co je to startup, zná Uber, slyšela o investorech a kapitálu. Teď se o tom hodně píše, není to ale úplně nové. Mít nálepku startup je výhodná věc, protože je to prostě hezké slovo. Podle mě ale děláme jen hrozně zajímavý byznys.
CFO, CEO – to každý ví, co znamená. Vy sama se popisujete jako „Word Wizard, Startup Storyteller, Marketing Master, Creative Copywriter, Imaginative Ideamaker, Stylish Superhero, Friendly Foodie, Idealistic Illustrator, SocialMedia StuntMan“. Co vás na vymýšlení takových titulů baví?
To vzniklo hrozně dávno! Já mám vystudovanou anglistiku, dlouho jsem angličtinu učila. V Brně jsem vedla metodiku Tutor a Caledonian School, a jednoho dne jsem se rozhodla, že se chci provdat za ajťáka a poprosila jsem bráchu, ať mě vezme na IT konferenci. Odjela jsem tehdy na první BarCamp do Vsetína. Tam bylo 150 kluků a já, což bylo samo o sobě bylo hodně zajímavé, ještě zajímavější ale bylo o čem ti kluci vyprávěli. A tehdy jsem se rozhodla, že to chci dělat. Šla jsem na neplacenou stáž, a někdy v té době vznikla tyhle označení. Dělala jsem toho tehdy hrozně moc – napůl marketing ve food startupu, dělala jsem stáž v PR agentuře, reportéra, copywritera, překládala jsem… snažila jsem se do těch frází napsat všechno, co dělám a co mě baví. A ty fráze mě provázejí celou dobu. Nechávám si je, protože mě baví. Tehdy to pro mě bylo znamením toho, kam všude se umím roztáhnout. Dnes už je to prostě hezký, mám to tam dlouho, a vlastně nemám ráda takové ty tradiční označení. Stylish Superhero mě rozčiluje míň, než kdybych si tam napsala „marketingová ředitelka zeměkoule“. Myslím si, že na vizitky tituly, je vlastně úplně obskurní. Láďa má třeba „vrchní zahradník“. A v té startupové kultuře jsou podobné excesy standard. Já mám v ZOOTu třeba titul „Marketing and Love“, líbí se mi, že to „Love“ může znamenat i peníze. A tohle tak nějak vystihuje tu mou pozici.
V životopise uvádíte své Klout skóre – na to dnes ještě bere někdo ohled?
Přijde mi to jako zábavná hra. Samozřejmě jsem hrozně ráda, když na základě toho dostanu nějaké výhody, protože jsem influencer. Jinak mi to ale přijde hrozně zábavné. A všichni z toho máme legraci – nedávno David Grudl postoval na Facebooku vtipnou historku o tom, že Marek Prchal vypadnul z první desítky a že uspořádáme na oslavu večírek. Mám pocit že všichni, kdo tam jsme, z toho máme srandu.
