Druhá svetová vojna vyvolávala a vyvoláva potrebu štátnikov vymedziť sa voči turbulentným udalostiam. Prinášame dva prezidentské prejavy, ktoré delí 70 rokov - prvé verejné vystúpenie (staronového) prezidenta Československa po skončení 2. svetovej vojny Edvarda Beneša a súčasnej hlavy nášho štátu (teda zatiaľ posledné prezidentské s rovnakou tematikou).

Ako sa zmenilo vnímanie vojny? Porovnajte si ich aj prostredníctvom zaujímavých slovných máp, ktoré naznačujú, aké témy akcentovali.

Celý prejav prezidenta Andreja Kisku k 70. výročiu konca druhej svetovej vojny odvysielaný na RTVS 7. mája 2015.

Zajtra si v Európe pripomíname porážku nacizmu a oficiálny koniec druhej svetovej vojny. Najrozsiahlejšieho, najstrašnejšieho, najničivejšieho vojenského konfliktu v dejinách ľudstva.

Ešte stále sú tu s nami ľudia, ktorí si pamätajú, čo znamenajú všetky hrozné štatistiky tejto vojny: zoznamy desiatok miliónov obetí, zoznamy utrpenia, krutosti, umierania,  zničených miest, obcí a celých území. Štatistiky ukrutností, ktoré proti sebe aj na sebe páchali celé národy.

Pre väčšinu z nás je ale dnes rozsah hrôz druhej svetovej vojny už iba čoraz vzdialenejšími dejinami, ktoré presahujú náš osobný život a v skutočnosti aj našu osobnú predstavivosť.

Druhá svetová vojna sa v Európe nezačala ako boj dobra a zla. Na jej začiatku stáli veľmocenské ambície a spočiatku výboje proti menším štátom: anexia Rakúska, zabratie Sudet a rozbitie nášho demokratického Československa, zabratie pobaltských štátov, vojna proti neutrálnemu Fínsku. A potom okupácia Poľska v réžii nacistického Nemecka a Sovietskeho zväzu, čo je aj najčastejšie uvádzaný dátum začiatku druhej svetovej vojny.

Myslím, že je dôležité si pripomínať, čo tomu všetkému predchádzalo. Povzbudzovanie starých krívd a nepriateľstiev. Propaganda, ktorá šírila nevraživosť a nenávisť. Upevnenie a rozpínavosť nedemokratických režimov, fašizmu, nacizmu a komunizmu. Presadenie sa neľudských ideológií, ktoré pohŕdali hodnotou ľudského života aj celými národmi.

Vo chvíľach, kedy si pripomíname a budeme v budúcnosti pripomínať čoraz vzdialenejšie výročia konca druhej svetovej vojny, mali by sme si zakaždým s pokorou spomenúť na to, že táto vojna sa začala u nás v Európe -- aj preto, lebo ľudia dopustili, aby sa vo veľkej časti Európy vymkla z rúk tolerancia, úcta a rešpekt voči blížnemu.

Historici podrobne popísali, ako mnohý vtedajší lídri neodhadli budúcnosť, manévrovali, ustupovali, a uchovávali márne nádeje, že sa im podarí uchrániť ich štáty a svojich občanov pred ďalšou veľkou vojnovou tragédiou. Patrí k tej dobe, že mnohí menší a slabší boli v rokoch 1938 a 1939 ponechaní napospas svojmu osudu vo viere, že obeta malých krajín dokáže uchrániť veľké. A z uhla pohľadu dnešných udalostí je zvlášť potrebné zdôrazniť, že sa kruto mýlili.

Až hrozivý postup armád nacistického Nemecka, existenčné ohrozenie veľmocí a už iba krok k zničeniu európskej civilizácie a vymazaniu z mapy celých národov zmobilizoval spoločný postup Spojencov. A ten potom, po rokoch strašných obetí a útrap, nakoniec viedol k definitívnej porážke a kapitulácii nacistických vojsk 8. mája 1945.

V priebehu posledného roka sme si postupne - v desiatkach hlavných miest a krajín - pripomínali víťazný postupu spojeneckých armád v Európe pred sedemdesiatimi rokmi, ako aj vyslobodenie tých väzňov nacistických koncentračných táborov, ktorých táto strašná mašinéria nestihla vyvraždiť.

Spomínali sme aj na útrapy a hrdinstvo účastníkov Slovenského národného povstania a na boje sovietskej, československej a rumunskej armády na území Slovenska. Niektorých účastníkov týchto bojov, našich vojnových veteránov, som dnes prijal, aby som im v menej občanov Slovenska poďakoval za ich vlastenectvo, statočnosť a za ich osobný podiel v bojoch proti nacizmu.

V poslednom čase som viackrát povedal, ako mi je osobne veľmi ľúto, že o tohtoročnom výročí konca vojny v Európe a jeho oslavách sa hovorí spôsobom, ktorý je podľa môjho presvedčenia nehodný pamiatky desiatok miliónov obetí na frontoch aj mimo nich. Že ku spomienke na obete vojny nepatria prejavy sympatií a nesympatií, lásky alebo nenávisti ku krajinám alebo ich zoskupeniam. Že porážka fašizmu a spomienky na koniec vojny nie sú vhodnou príležitosť na politické demonštrácie. Pretože desiatky miliónov vojakov na frontoch druhej svetovej vojny nenasadzovali svoj život, a milióny svoj život nepoložili v mene súčasných politických cieľov ktorejkoľvek krajiny a jej dnešného vedenia. Bojovali a umierali preto, aby oslobodili Európu od fašizmu a nacizmu a porazili armády takzvanej Tretej ríše.

Pri príležitosti dňa víťazstva som poslal osobný list prezidentovi Ruskej federácie, aby som vyjadril najhlbšiu úctu obrovským obetiam z radov ruského národa počas druhej svetovej vojny a našu vďaku a rešpekt za znášanie nepredstaviteľných útrap. Za rozhodujúce hrdinstvo a odolnosť, ktoré vtedy Červená armáda a celý ruský ľud v tejto vojne preukázali. Poslal som takýto list prezidentovi Ukrajiny, krajiny, ktorej obyvatelia boli touto vojnou a jej následkami rovnako strašne postihnutí, a zároveň ukrajinskí vojaci tvorili podstatnú súčasť Červenej armády. Rovnako tak prezidentovi Bieloruska, ktoré stratilo počas vojny štvrtinu svojich obyvateľov. Pamätáme si tiež, že v Červenej armáde statočne bojovali aj príslušníci iných národov vtedajšieho Sovietskeho zväzu. Moje posolstvo vďaky som poslal prezidentovi Rumunska, ktorého armáda sa podieľala na bojoch na území Slovenska. Ale tiež ministerskému predsedovi Veľkej Británie a prezidentovi Spojených štátov amerických, predstaviteľom spojeneckých krajín, bez ktorých pomoci a vojenského nasadenia by víťazstvo nebolo možné.

Milí spoluobčania,

udalosti, ktoré nasledovali krátko po druhej svetovej vojne, vzali slobodu nám aj mnohým ďalším národom v Európe na veľmi dlhé obdobie. To však nič nemení na tom, že pred sedemdesiatimi rokmi bola porážka nacizmu a fašizmu otázkou holej existencie celých národov aj otázkou prežitia najlepších hodnôt európskej civilizácie. Žiadna príležitosť by už nebola, pokiaľ by sa druhá svetová vojna neskončila víťazstvom Spojencov. A preto musí navždy patriť naša vďaka ľuďom, vojakom, mužom a ženám, ktorí tento boj vybojovali.

Chcem vás požiadať, aby sme zajtra zapálili Sviečky vďaky na hroboch vojakov, ktorí u nás padli. Urobme, prosím, toto tak jednoduché a symbolické  ľudské gesto našej vďaky na miestach večného odpočinku tých, ktorých doma čakali mamy, manželky, deti - ktorí mali svoje sny, ale domov sa už nikdy nevrátili.

Zajtra pôjdeme  po vojenských cintorínoch od východu Slovenska na západ a spolu s mnohými z vás budeme myslieť na to, že za strašnými štatistikami padlých v tejto vojne sú ľudské osudy každého jedného človeka. Som presvedčený, že v tento deň by nemal byť opustený ani jeden hrob vojaka, ktorý u nás padol na ceste ku konečnej porážke fašizmu.

Ako gesto vďaky od ľudí Slovenska, ako posolstvo našej spomienky.

Ďakujem vám.

Prihovor Andreja Kisku si môžete pozrieť aj na videu:

Prejav Andreja Kisku v tzv. word cloude, ktorý ukazuje hustotu používania slov v prejave (čím väčšie písmo, tým častejšie sa slovo v prejave nachádzalo)

Skrátený prejav československého prezidenta Edvarda Beneša na Staromestskom námestí v Prahe z 16. mája 1945:

Vracíme se do vlasti – vláda a já – po jedné z nejstrašnějších válek historie. Spojené národy jsou pokryty slávou a triumfy a my se plným právem řadíme k nim jako národ a stát vítězný. Byli jsme do veliké míry nositelem, symbolem i obětí této strašné války. V Praze válka začala a v Praze skončila. Německo, které se v této válce pokrylo neuvěřitelnou hanbou a nezměrným opovržením všeho lidstva, které v této válce kleslo až na nejhlubší dno bídy a zločinu, padá na čas do zkázy a zničení. Češi a Slováci znovu vstávají k novém velikému vzmachu, práci a životu, aby v duchu svých národních tradic a v duchu své veliké historie začali nový požehnaný život za nové ideály, za nové vznešené hodnoty a za nové lidství, lidství lepší, dokonalejší, krásnější, lidství, jak je chápal a hlásal Masaryk.

Jedna veliká, krásná a slavná – i když bolestná, velmi bolestná fáze našeho těžkého národního boje – více než plných šest roků odbojové činnosti doma i [v] zahraničí za druhé války světové – se končí. Končí hrozným pádem Německa, rozvratem a zkázou nacismu a jedním z největších triumfů demokratické myšlenky. A končí naším velikým vítězstvím.

Ustavením vlády na našem domácím osvobozeném území jsme skončili formálně období svého boje v exilu. Státně-politicky svým návratem domů začínáme úplně nové období své vnitřní a mezinárodní politiky. Vracíme se sice k normálním zákonům politické práce doma, ale náš domov bude dále v proměně, v revolučním přizpůsobování se novým změněným poválečným poměrům a ve značném politickém kvasu. Doma, i když budeme i nadále usilovat o všestrannou národní i státní disciplinu, bude vše znovu postaveno na normální demokratický život politických stran, na základnu demokratické diskuse, na základy našich domácích konstitučních a jiných zákonů a vše bude orientováno již dle příprav pro poválečný život vnitropolitický. Ve svém posledním rozhlasovém projevu domů z Londýna jsem už pověděl, jak se dívám na hlavní věci z toho, co bude nyní u nás doma.

O tom všem budeme mluviti více v příštích týdnech a měsících. Půjde o vybudování nového politického života a postavení nového našeho domova. Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku, jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést. Heslem naším budiž: definitivně odgermanisovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky. Bude třeba dát nový ráz našemu hospodářskému a sociálnímu životu republiky, připravovat nové plánování průmyslové a zemědělské, nové plánování a rozvoj kulturní, který nám tak vandalským způsobem šest let ničil nacism, s přesným plánem nás národně krok za krokem postupně ubíjet a ničit a nakonec nás plně jako kulturní národ vyřídit. Bude třeba důkladně zreorganisovat naši veřejnou správu a připravovat plánování nové československé armády, její dokonalé vybudování a přizpůsobení se novým poměrům. A vše to bude třeba postavit na pevný právní základ nové ústavy republiky.

To vše budou naše nové veliké úkoly, to vše na nás čeká jako na ty, od nichž bude národ nyní očekávat veliký budovatelský elán a rozmach.

Já vím, že to nebude práce snadná; já vím, že se nám bude pracovat obtížněji po tom hrozném zpustošení naší vlasti a po tom neslýchaném vyplundrování všeho našeho hospodářského, průmyslového, zemědělského a kulturního života. Ale věřím ve velikou národní disciplinu, věřím ve veliké národní české a slovenské vlastenectví, věřím ve velikou, a tak toužebně a vlastenecky připravovanou všeobecnou národní obnovu.

Tož všichni do nové práce, do nového, požehnaného, toužebně očekávaného úspěšného národního života!

A nemohu skončit tento svůj první referát z doby válečné českému a slovenskému lidu, aniž bych – vstupuje do naší věčné, nádherné, vítězné a jásající Prahy – nezdůraznil: buďme vděčni národům Sovětského svazu za ohromné oběti, které pro nás v této veliké válce přinesli, buďme vděčni Rudé armádě za veliké vypětí sil a obzvláštní vojenské umění, které jí umožnilo docílit těch grandiosních vítězství nad německou zběsilostí, jakých snad v historii Rusko nikdy nedocílilo. Buďme vděčni Velké Britannii, která osvědčila tolik statečnosti a tolik houževnatosti, která v jedné době války dovedla sama vydržet ohromný nápor německý a zachránila tak svět od již již přicházející německé pohromy; a buďme vděčni Spojeným státům za jejich nebývalý válečný rozmach a jejich překvapující úsilí vojenské, které spoluzachránilo demokracii a přivodilo naše dnešní vítězství. Vzpomeňme vděčně Stalina, Churchila a Roosevelta za všecko to, co pro lidstvo v této válce vykonali! A nezapomínejme na Francii a na všecky ostatní spojence! Zaslouží všichni uznání a díky. Svým utrpením a bojem se všichni zasloužili o vítězství demokracie.

A pro svou budoucnost si znovu přísahejme: zůstaneme vždycky věrni svým velikým tradicím českým a slovenským, zůstaneme věrni svým lidovým, demokratickým a sociálním ideálům naší revoluční doby a zůstaneme věrni své družbě, své spolupráci a ideálům naší nové – a společně prolitou krví posvěcené – slovanské politiky s velikým národem ruským a ostatními národy slovanskými!

Skrátený prejav Edvarda Beneša v tzv. word cloude, ktorý ukazuje hustotu používania slov v prejave (čím väčšie písmo, tým častejšie sa slovo v prejave nachádzalo)