Pracuje pro známou světovou značku, před tím vymýšlela komunikaci pro dalšího globálního borce. Bavili jsme se o sociálních sítích, youtuberech a vlivu influencerů na rozhodování zákazníků. Protože já dostal nedávno košem od několika blogerek, které jsem se jal marně přesvědčovat o podpoře jedné domácí značky (opravdu nešlo o politické PR), zajímal jsem se, jak se daří v této oblasti globálním hráčům. Slečna říkala, že také každý s nimi nejde, odpor – ať již jako póza či přesvědčení – vůči nadnárodním korporacím je u mladších lidí poměrně značný. A pak dodala ten důvod, proč to celé tady vyprávím.
Rozdíl mezi oběma „jejími“ značkami je v tom, že ta první pracovala na „svých“ celebritách dlouhodobě, ta druhá je kupovala již „hotové“. První značka si dala tu práci hledat mladé talenty, pomohla jim do začátků, sportovcům poskytla tréninkové možnost a až když uspěli, tak došlo na podporu jejich produktů. Takový sportovec má k značce osobní vztah, protože když vám někdo pomáhá, když jste nula, nikdy na něj nezapomenete. Samozřejmě, že ne všichni lidé jsou vděční, ne každý talent uspěje. Ale v tom se projevuje právě síla značky. To, že máte odvahu podpořit outsidera, dáte mu důvěru, vaše partnerství je skutečné, ne jen „studiové“. Značka, která pracuje se svými osobnostmi dlouhodobě, mnohem lépe přenáší na zákazníky hodnotu značky. Když pak olympijský medailista řekne, že s ní spolupracuje od dětství, nemusíte mořit copywritery, aby nějak ty hodnoty brandu z powerpointové prezentace do života zákazníků přenesli.
A ještě jedna důležitá věc. Na oné dámě bylo vidět, kterak s tou značkou, která úspěšné nenakupuje, ale pomáhá vychovávat, je mnohem víc emocionálně spjatá, i když už u nich nepracuje. Jsou značky, které toto dokáží. Nikdy to ale není díky nějakým fíglům nebo PR kouzelníkům, jak se mnozí domnívají. Je to díky dlouhodobé, trpělivé a promyšlené práci. Měl jsem tu čest pro jednu takovou firmu pracovat také. A budu jejím ambasadorem asi navždy, i když byli koupeni jinou korporací, a ta má jiné PR agentury, takže nyní musím za její produkty zase platit.
Je to vlastně jednoduché: když si dáte tu práci a vytvoříte něco vlastního, originálního, bude vaše komunikace mít pevnější základy, než když jen nakupujete, co jinde vidíte. Nebo jinak, více PR jazykem: když ten příběh opravdu žijete, ne jen vyprávíte, pak k vám mají zákazníci hlubší vztah. Protože to poznají. Dobře to zní, málo kdo se tím řídí. Ta druhá cesta je totiž rychlejší, snazší, lépe se prodává šéfům. Kdo by myslel na to, co bude za pět, deset let? Ten kdo chce opravdu vyhrát, ten na to myslí.
