V druhej polovici augusta sa situácia okolo delenia ČSFR nečakane skomplikovala. Pôvodné predstavy, že štátoprávny proces smeruje k rozdeleniu federácie, razantne narušil 21. augusta Mečiarov list V. Klausovi, ktorým zrušil stretnutie plánované na 27. augusta. Korešpondenciu oboch premiérov je zaujímavé čítať v úplnom znení aj preto, lebo veľa vypovedá o ich odlišných prioritách.
Mečiar píše Klausovi
Vážený pán predseda ODS,
na štvrtok 27.8.1992 bolo dohovorené stretnutie delegácií ODS a HZDS. Na toto stretnutie sme sa zodpovedne pripravovali. Musím však zobrať do úvahy fakt, že Váš poslanecký klub vo FZ spochybnil náš postup a označil ho za ľavicový puč, hoci sme postupovali v súlade so stanoviskami nám obom známymi. V súčasnosti z úst predsedu federálnej vlády, popredného predstaviteľa ODS, zaznieva ďalšie spochybnenie HZDS tým, že spochybňuje naše stanoviská vo vzťahu k plneniu programu HZDS. Váš politický orgán postup Vašich poslancov vo FZ podporil. (K tejto obštrukcii poslaneckého klubu ODS sa ešte vrátime - pozn. rk.) Za situácie, keď ste nás ako partnera spochybnili, je zbytočné, aby sme sadali za spoločný stôl. Žiadam od ODS ospravedlnenie. Uzatvorili sme konkrétne a presné dohody. Celý postup plnenia týchto dohôd sa vo federálnych orgánoch spochybnil a dohody sa buď neplnia vôbec (v niektorých personálnych veciach) alebo len veľmi liknavo (obsah dohôd). Za provokáciu považujem postup dohôd okolo FBIS, neochotu odvolať Štefana Bačinského, pokus presadiť Stanislava Devátého, ktorý je pre Slovensko neprijateľný, svojvoľnú interpretáciu politickej dohody, pri ktorej odmietate vymenovať nového riaditeľa FBIS. Podobne možno vysloviť nespokojnosť i s ďalšími vecami. Do doby, kým nás ODS nepresvedčí o snahe poctivého plnenia dohôd a o snahe o korektné vzťahy, považujem naše ďalšie rokovanie za nevhodné.
Vážený pán predseda vlády, ste v súčasnosti v Čechách jediným politikom, ktorému ešte môže slovenská strana dôverovať. Aj keď chápem všetky problémy politického vývoja, nie je možné hojiť si vnútrostranícke veci na úkor slovenskej strany. Postup poslancov ODS a KDS vo FZ, ktorý ste odobrili, považujem za pokus o revíziu a odmietnutie dohôd.
Za týchto okolností je možné stretnutie delegácií ODS a HZDS len vtedy, keď sa splnia doteraz uzatvorené záväzky, ktorých už lehoty prešli a keď obnovíme stav dôvery, ktorý umožnil obsah našich rokovaní. Stretnutie dňa 27.8.1992 považujem za nevhodné.
S úctou Vladimír Mečiar
Klaus píše Mečiarovi
Vážený pane předsedo,
s velkým překvapením a zklamáním jsem dostal Váš dopis ze dne 21.srpna 1992, protože se domnívám, že právě nyní je třeba jednat a veřejnost v obou částech republiky na to čeká. Jde o tak vážné věci, že bychom se neměli nechat svádět z cesty jednotlivostmi, které bychom mohli udělat jinak, lépe či promyšleněji.
Je zbytečné vracet se k jednání poslanců ve FS, naopak mám připraven - jako jeden z bodů čtvrtečního jednání - návrh „Dohody mezi ODS a HZDS o společném postupu ve FS“ v zájmu zachování akceschopnosti tohoto orgánu.
Nedomnívám se, že se neplní naše předcházející dohody, resp. ty jejich písemné body, které jsou nezpochybnitelné nějakou následnou interpretací. Postup kolem FBIS považuji za jediný možný, z naší strany nic nebrání odvolání Š. Bačinského, jmenování dvou náměstků, a následné dělení FBIS je logickým procesem. Protože S.Devátý bude odpovědný za „českou“ část FBIS, nevím, proč by měl být tak nepřijatelný pro slovenskou stranu.
Především však považuji za nedobré interpretovat složitý povolební vývoj u nás jako pokus „hojit si vnitrostranické věci na úkor slovenské strany“. Dobře víte, že se u nás nic takového neděje.
Setkání 27.srpna 1992 by proto mělo
- schválit návrh dohody o vzájemném mechanismu jednání ve FS
- dořešit další personální otázky
- vyjasnit si náš vzájemný postoj k návrhu zásad zákona o způsobu zániku ČSFR
- vyhodnotit měsíční práci obou stran na variantách budoucí spolupráce obou zemí a dát nový impuls tomuto procesu.
Věřím, vážený pane předsedo, že zvážíte ještě jednou své stanovisko a že čtvrteční schůzku bude možné realizovat.
S úctou a srdečným pozdravem Václav Klaus
Mečiar píše opäť Klausovi
Vážený pán predseda,
po prečítaní Vášho listu s poľutovaním konštatujem, že nie ste ochotný reflektovať oprávnené pripomienky Hnutia za demokratické Slovensko. Za týchto okolností sa naše plánované
stretnutie vo štvrtok neuskutoční.
S pozdravom Vladimír Mečiar
Rezolútny tón Mečiarovej odpovede si vyžiadal rovnako jednoznačnú odpoveď. Klaus neskrýval svoje sklamanie a odmietavý postoj rokovať označil za „novú etapu pokusov HZDS o nedôsledné riešenie štátoprávnej otázky. Česká strana pristúpila po júnových voľbách na oslabovanie a faktické likvidovanie spoločného štátu jedine pod tlakom slovenského emancipačného procesu, ale dnes už nehodlá nečinne asistovať tichej premene federácie na konfederáciu, ktorá je - ako akékoľvek iné formy česko-slovenskej únie - pre prevažnú väčšinu českej verejnosti absolútne neprijateľná“.
Zastaví sa delenie na konfederácii?
Obavy českej strany z toho, že by sa ich slovenskí partneri pokúsili zastaviť proces delenia federácie v bode, ktorý by považovali za výhodný, pretrvávali ešte niekoľko mesiacov. Aj M. Macek to s odstupom času potvrdil. Dodával však, že najviac času a energie si od neho nevyžadovali rokovania s HZDS, ale práve polemiky s poslaneckým klubom ODS, ktorého viacerí členovia veľmi agresívne atakovali Klausa a Maceka za to, že veria Mečiarovi, keď vraj naoko súhlasí s rozdelením štátu a pritom ho v nejakom výhodnom okamihu pre Slovensko - v čase, keď bude čo najviac pripomínať konferederáciu alebo úniu - bude chcieť zastaviť. Treba dodať, že viacero aktov HZDS toto podozrenie iba posilňovalo.
Na tomto mieste pripomeňme, že krátko pred augustovým stretnutím sa v denníku Národná obroda objavil koncept česko-slovenskej únie, ktorý pochádzal, ako sa neskôr ukázalo, z dielne HZDS (aj napriek dnes už legendárnej odpovedi V. Mečiara na otázku, kto je jeho autorom - Viem, ale nepoviem). Rozhorčenie českej strany bolo pochopiteľné, aj preto V. Klaus vo svojej odpovedi Mečiarovi aj verejných vyhláseniach zdôrazňoval túto stránku sporu a bagatelizoval personálne obsadenie FBIS. Projekt ekonomicko-obranného spoločenstva či česko-slovenskej únie sa na vrcholovej scéne objavil ešte niekoľkokrát - vždy však bol zatlačený do úzadia, zrejme aj preto, že česká snaha o samostatnosť bola čoraz zjavnejšia a silnejšia ako snaha slovenská.
Keďže s týmto alebo podobným riešením prichádzali slovenskí a českí politici opakovane, je namieste uverejniť jeho podobu, ako ju 21. augusta priniesla ČTK.
Varianta A:
Smlouva mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o vytvoření Česko-slovenské unie
Varianta B:
Státní smlouva mezi Slovenskou republikou a Českou republikou
Slovenská republika a Česká republika
- berouce v úvahu, že Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla,
- majíce na zřeteli, že slovenský národ a český národ naplnily své právo na sebeurčení,
- zdůrazňujíce nutnost zachovat a pro blaho příštích generací zvelebovat historické a kulturní bohatství vytvořené staletí trvajícím soužitím Slováků a Čechů,
- potvrzujíce svou odhodlanost využít všech pozitivních zkušeností získaných v minulosti,
- jsouce pevně přesvědčeny o potřebě a vzájemné výhodnosti co nejužší spolupráce mezi oběma státy ve všech oblastech,
dohodly se takto:
Článek 1
Slovenská republika a Česká republika jsou nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky.
Článek 2
Slovenská republika a Česká republika vytvářejí touto smlouvou Česko-slovenskou unii.
Článek 3
Územím Česko-slovenské unie je státní území Slovenské republiky a státní území České republiky.
Článek 4
1. Slovenská republika a Česká republika potvrzují, že hranice mezi nimi platné k ....... se staly státními hranicemi ve smyslu mezinárodního práva.
2. Slovenská republika a Česká republika potvrzují kontinuitu státních hranic bývalé České a Slovenské Federativní Republiky s Rakouskou republikou, Spolkovou republikou Německo,
Polskou republikou, Ukrajinskou republikou a Maďarskou republikou.
Článek 5
Slovenská republika a Česká republika prohlašují, že nemají vůči sobě ani vůči jiným státům žádné územní nároky a takovéto nároky nebudou vznášet ani v budoucnosti.
Článek 6
Každý státní občan České republiky a Slovenské republiky je občanem Česko-slovenské unie.
Článek 7
Každý občan Česko-slovenské unie má právo volit a být volen do všech státních orgánů té republiky, na jejímž území má trvalé bydliště.
Článek 8
Každý občan Česko-slovenské unie, který má trvalé bydliště na území republiky, jejímž není státním občanem, má všechna práva, která tato republika přiznává svým státním občanům.
Článek 9
Na občany Česko-slovenské unie se nevztahují právní předpisy České republiky a Slovenské republiky o postavení cizinců.
Článek 10
Každý občan Česko-slovenské unie má ve třetích státech právo na ochranu zastupitelského úřadu druhé republiky, jestliže v tomto státě nepůsobí zastupitelský úřad té republiky, jejímž je státním občanem.
Článek 11
1. Jestliže je občan Česko-slovenské unie státním občanem České republiky a současně i Slovenské republiky, tato skutečnost mu nemůže být na újmu na území žádné z republik.
2. Ve vztahu k třetím státům mohou osoby uvedené v předcházejícím odstavci využívat práva vyplývající ze státního občanství kterékoli republiky.
Článek 12
Udělení státního občanství republiky není možné vázat na zánik státního občanství druhé republiky.
Nabytím státního občanství republiky nezaniká státní občanství druhé republiky. Proti vůli státního občana není možné jeho dříve získané státní občanství odejmout.
Právní nástupnictví
Článek 13
Mezinárodní smlouvy
1. V souladu s platnými normami mezinárodního práva Slovenská republika a Česká republika přebírají práva a závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž byla vázána Česká a Slovenská Federativní Republika k ........ a které se vztahovaly na celé území České a Slovenské Federativní Republiky. Práva a závazky vyplývající z mezinárodních smluv, které se vztahovaly jen na území Slovenské republiky nebo jen na území České republiky, přebírá příslušná republika.
2. ustanovení v odstavci 1. budou použita:
a) jestliže Slovenská republika nebo Česká republika na jedné straně a příslušné smlouvní strany na druhé straně se nedohodnou jinak, nebo
b) jestliže ze smlouvy nevyplývá nebo pokud nebude stanoveno, že vykonávání smlouvy ve vztazích mezi Slovenskou republikou nebo Českou republikou na jedné straně a příslušnými
smluvními stranami na druhé straně by bylo neslučitelné s předmětem a cíli smlouvy, nebo by představovalo podstatnou změnu okolností jejího vykonávání.
Článek 14
Státní majetek
1. Majetek České a Slovenské Federativní Republiky přechází na Slovenskou republiku a na Českou republiku podle následujících zásad:
a) nemovitý majetek České a Slovenské Federativní Republiky přechází na tu republiku, na jejímž území se nachází,
b) nemovitý majetek České a Slovenské Federativní Republiky nacházející se mimo území bývalé České a Slovenské Federativní Republiky přechází na Slovenskou republiku a Českou republiku spravedlivým podílem,
c) movitý majetek České a Slovenské Federativní Republiky spojený s činností státu ve vztahu k území Slovenské republiky nebo České republiky přechází na příslušnou republiku,
d) movitý majetek České a Slovenské Federativní Republiky, jiný než majetek určený v písm.c) tohoto odstavce, přechází na Slovenskou republiku a Českou republiku spravedlivým podílem.
2. Ustanovení odst.1. nevylučují možnost finanční kompenzace ve zvláštních případech.
3. Pro účely ustanovení odst.1. se pod pojmem "majetek České a Slovenské Federativní Republiky" rozumí majetek, práva a zájmy, které patřily České a Slovenské Federativní Republice k........podle československého práva.
Článek 15
Státní archívy
1. Archívy České a Slovenské Federativní Republiky, které jsou nezbytné pro řádnou správu území Slovenské republiky nebo České republiky, resp. které se přímo vztahují na území Slovenské epubliky nebo České republiky, přecházejí na příslušnou republiku.
2. Archívy České a Slovenské Federativní Republiky jiné než ty, které jsou určeny v odst.1. tohoto článku, přecházejí na Slovenskou republiku a na Českou republiku spravedlivým podílem s přihlédnutím ke všem příslušným okolnostem včetně zájmu zachování celistvosti archivních fondů.
3. Slovenská republika a Česká republika si navzájem poskytnou příslušné kopie částí archívů, které se dotýkají zájmů druhé z nich a jejích státních příslušníků. V maximální míře
umožní přístup druhé straně k archívům, které na ně přecházejí v souladu s ustanoveními ods.1. a 2. tohoto článku.
Článek 16
Státní dluhy
1. Státní dluhy České a Slovenské Federativní Republiky, které existují k ......., přecházejí na Slovenskou republiku a na Českou republiku spravedlivým podílem, s přihlédnutím ke všem příslušným okolnostem.
2. Ustanovení odst.1. tohoto článku nejsou na újmu práv a povinností věřitelů, které zůstávají zachovány.
Článek 17
Akcesorické závazky
Akcesorické závazky České a Slovenské Federativní Republiky k zahraničním dluhům jiných subjektů přecházejí na Slovenskou republiku nebo na Českou republiku s přihlédnutím ke všem příslušným okolnostem.
Ochrana lidských práv
Článek 18
Česká republika a Slovenská republika budou ve vzájemných vztazích považovat závazky přijaté v dokumentech Konference o bezpečnosti a spolupráci za závazky z oblasti mezinárodního práva.
Článek 19
Slovenská republika a Česká republika považují závazky uvedené v článku 18 a závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž jsou nebo budou vázány, za minimální mezinárodní standard. Ve vztahu k občanům Česko-slovenské unie považují za svou povinnost vytvářet politické, hospodářské, sociální, kulturní a právní předpoklady pro to, aby uvedený mezinárodní standard trvale zvyšovaly.
Článek 20
Slovenská republika a Česká republika urychleně přistoupí ke všem mezinárodním kontrolním mechanismům ochrany lidských práv vytvořeným mezinárodními smlouvami, jimiž jsou obě republiky vázány.
Článek 21
Slovenská republika a Česká republika vytvoří společný institucionální rámec ochrany lidských práv na území obou republik, v jehož rámci se bude uskutečňovat spolupráce státních orgánů a který bude napomáhat rozvoji vzájemných vztahů na nevládní úrovni.
Spolupráce v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti
Článek 22
1. Slovenská republika a Česká republika budou definovat, formovat a aktivně uskutečňovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
2. V oblastech, které nebudou předmětem společné zahraniční a bezpečnostní politiky, budou Slovenská republika a Česká republika svou politiku koordinovat. V oblastech, které se budou dotýkat zájmů druhé republiky, budou vést pravidelné konzultace.
3. Při uskutečňování své zahraniční a bezpečnostní politiky budou Slovenská reublika a Česká republika postupovat v duchu loajality a solidarity.
Článek 23
1. Slovenská republika a Česká republika budou v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích prosazovat stanoviska vyjadřující společné zájmy, a to i v
případě, že druhá republika není členem dané mezinárodní organizace nebo se mezinárodní konference nezúčastňuje.
2. V případě, že jedna republika je členem mezinárodní organizace nebo se zúčastňuje mezinárodní konference a druhá republika usiluje o svou účast, toto úsilí bude příslušnou
republikou aktivně podporováno.
Článek 24
1. Základní směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky budou stanoveny schůzkou prezidentů a předsedů vlád obou republik za případné účasti dalších ústavních činitelů,
která se schází nejméně jednou za rok.
2. Hlavním orgánem zabezpečujícím koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky obou republik a plnění jejích cílů je Rada ministrů zahraničních věcí. Podle potřeby zasedá i za účasti ministrů obrany, hospodářství a dalších členů vlád.
3. Rada ministrů zahraničních věcí zasedá pravidelně, nejméně jednou měsíčně.
Článek 25
Slovenská republika a Česká republika mohou ve vztahu k dalším státům, mezinárodním organizacím a na mezinárodních konferencích jmenovat společné orgány, které je budou
zastupovat.
Spolupráce ve vnitřních věcech
Článek 26
Český jazyk a slovenský jazyk se používají na území obou republik rovnoprávně.
Článek 26
Všechny státní orgány České republiky a Slovenské republiky se stýkají přímo, pokud z právních předpisů republik nevyplývá pro činnost jejich státních orgánů jiný postup.
Článek 27
1. Veřejné listiny vydané státními orgány jedné republiky mají na území druhé republiky důkazní moc veřejných listin a také další právní důsledky, jaké mají takovéto veřejné listiny
vydané státními orgány druhé republiky.
2. Veřejné listiny vydané státními orgány bývalé České a Slovenské Federativní Republiky mají na území obou republik důkazní moc veřejných listin a také další právní důsledky, jaké
mají takovéto veřejné listiny vydané státními orgány příslušné republiky.
Článek 28
1. Rozhodnutí státních orgánů jedné republiky se uznávají na území druhé republiky bez zvláštního jednání.
2. Výkon rozhodnutí uvedených v odst.1. zabezpečí příslušná republika za stejných podmínek jako výkon rozhodnutí svých státních orgánů.
Článek 29
Právní důsledky rozhodnutí státních orgánů bývalé České a Slovenské Federativní Republiky zůstávají zachovány. Při zabezpečování výkonu těchto rozhodnutí postupují obě republiky jako u článku 28.
Článek 30
Ustanovení této části smlouvy mají ve vzájemných vztazích mezi Slovenskou republikou a Českou republikou přednost před mnohostrannými mezinárodními smlouvami, jimiž jsou obě republiky vázány.
Spolupráce v oblasti měny, rozpočtů a daní
Článek....
Přechodné a závěrečné ustanovení
Článek....
Tato smlouva se nedotýká otevřených finančních nároků Slovenské republiky a České republiky.
Článek....
Tato smlouva má přednost před ústavními a jinými právními předpisy Slovenské republiky a České republiky.
Článek....
Varianta A: Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Není možné ji vypovědět.
Varianta B: Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Lze ji ukončit výpovědí, v jejímž důsledku její platnost zanikne 1. lednem roku, který následuje po uplynutí pěti let ode dne
doručení výpovědi.
Varianta C: Tato smlouva se uzavírá na deset let. Její platnost se bude prodlužovat vždy o dalších deset let, pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví nejpozději jeden rok před
uplynutím doby platnosti.
Článek....
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy Slovenská republika a Česká republika písemně oznámí, že byly u nich splněny ústavní předpoklady pro nabytí její platnosti.
Dáno dne........v...........ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce slovenském a českém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Slovenskou republiku: Za Českou republiku:
........................ ....................
Reakcie na tento dokument boli rozporné. Napríklad prvý podpredseda FZ Filip Šedivý (ODS) vyhlásil, že je možné o tomto návrhu rokovať, ale zásadných pripomienok by bolo toľko, že by z pôvodného materiálu veľa neostalo. Macek sa prikláňal skôr k vypracovaniu desiatok štandardných zmlúv medzi oboma krajinami, ktoré by pokrývali všetky oblasti spolupráce a vzájomných vzťahov. Nielen on si povšimol, že v návrhu úplne chýba ekonomická oblasť.
Ešte stále otec-zakladateľ?
Vráťme sa však do FZ, na pôde ktorého vlastne vznikla táto kríza. Pavel Dostál, poslanec FZ za ČSSD, objasnil podstatu sporu - bol ňou konflikt o vedenie výboru FZ pre kontrolu tajných služieb, kde poslanci českej ľavice spolu s poslancami HZDS a slovenskej ľavice zvolili za jeho predsedu práve P. Dostála. Českí pravicoví poslanci potom opustili rokovaciu sálu a obštrukciou znemožnili ďalšie rokovanie FZ.
V. Mečiar potom svojským spôsobom pred poslancami SNR vysvetľoval dôvody jeho odmietavého postoja voči stretnutiu s Klausom. Počas rokovania ústavnoprávneho výboru SNR o návrhu slovenskej ústavy vyhlásil, že nemôže garantovať, či po 15. septembri, keď sa má zísť FZ, bude naďalej existovať ČSFR: „Doteraz sme nepovedali, čo bolo predmetom nášho sporu s ODS vo FZ. Zásadná vec, pred ktorú bol postavený klub HZDS, bola tá, že ODS má dostatok hlasov a chce hlasovať o rozpustení štátu. Dal nám ultimátum, že nepríde na ďalšie rokovanie, len ak bude o rozpustení štátu, s tým, že im vo FZ chýbali len tri hlasy v Snemovni národov, čo vedia zohnať, podobne ako tri hlasy v Snemovni ľudu. V súčasnosti politické orgány ODS odobrili tento postup ich poslaneckého klubu. Aké máme garancie, keď prídeme v septembri na rokovanie FZ a klub ODS, ak sa mu podarí získať tých troch republikánov, jedného už majú, nám oznámi, že majú dostatok hlasov, aby činnosť FZ paralyzovali? Je to šiestykrát za dva mesiace, čo slovenská strana zastavuje rozpad štátu a nemám záruky, že tento mechanizmus sa mi nemôže vymaniť spod kontroly.“
Tieto slová opätovne podkopávajú jeho imidž otca-zakladateľa, zaujímavé však takisto je, že spor okolo vedenia tajných služieb opäť zámerne odsúval do pozadia. Na rozdiel od samotných rokovaní v Tugendhate už o niekoľko dní, samozrejme.
Aj tak komplikovanú situáciu ešte vyostril fakt, že riaditeľ FBIS Štefan Bačinský na základe odporúčania českej vlády vymenoval za svojho námestníka Stanislava Devátého. Oboch predstaviteľov FBIS malo HZDS a jeho predseda poriadne v zuboch, lebo Bačinského Mečiar podozrieval z nasadenia tajných služieb na jeho sledovanie a aj Devátý bol u neho v nemilosti. Podľa Maceka Mečiarovi vraj dokonca viac prekážal Devátý a sčasti mal pre to aj pochopenie: „Ten mu nejakým spôsobom osobne veľmi vadil, neviem, či to bolo zásluhou tých odvezených zväzkov ŠtB, ktoré sa zo Slovenska odvážali nejakým, nie veľmi korektným spôsobom... Bolo pre nás veľmi prekvapujúce, že ho to veľmi zaujímalo - hovoril také veci ako odstráňte Devátého, lebo za seba neručím, je nutné vedenie FBIS zmeniť, stále ma špehujú a podobne.“
Takúto kombináciu vedenia federálnej tajnej služby Mečiar považoval za neprijateľnú a naďalej trval na odchode oboch spomínaných. Napokon, netajil sa tým ani v korešpondencii s Klausom. Po brnenskom stretnutí, keď bol na základe dohôd ODS a HZDS Bačinský odvolaný, federálny premiér Stráský priamo potvrdil, že odvolanie Bačinského bolo jednou z prvých podmienok dohody oboch politických strán. A my môžeme na základe viacerých indícií usudzovať, prečo práve téma tajných služieb bola pre Mečiara taká dôležitá.
Fenomén ŠtB vysvetľuje veľa
Slovenský politológ Samuel Abrahám dokonca vo svojom časopise Kritika a Kontext v úvodníku do diskusie o fenoméne ŠtB (2, 3/2001) tvrdí:
„Mnohí, čo spolupracovali s ŠtB, nemajú prirodzene záujem, aby tieto zväzky boli sprístupnené a poodhalili ich hriechy z minulosti... Napríklad je možné argumentovať, že radikalizácia Vladimíra Mečiara úzko súvisela s tým, že bol na zozname ŠtB a že ako mimoriadne ambiciózny minister vnútra v roku 1990 robil všetko pre to, aby zahladil svoje stopy. Zdá sa mi, že Mečiarov príbeh nie je o démonickej postave, ktorá sa pokúsila a takmer dokázala zničiť demokraciu na Slovensku, no skôr mi pripadá ako prozaický príbeh figúrky, ktorá sa nejako zaplietla s ŠtB a ktorá sa bála, že jej táto škvrna v životopise zabráni v postkomunistickej politickej kariére. Je celkom možné, že nadobudol presvedčenie, že jediný spôsob, ako si zachrániť kariéru, bolo zatajiť svoju minulosť. Teda urputne sa snažil vybudovať spoločnosť, ktorá by bola uzatvorená, vo svojej podstate nedemokratická a čo do najväčšej miery kontrolovaná samotným Mečiarom. Na túto úlohu sa podujal v období 1991-1998. Stal sa nacionalistom (alebo konal ako nacionalista), v zásadnej miere sa zaslúžil o rozbitie Česko-Slovenska, v ktorom by mu vždy hrozilo uplatnenie lustračného zákona. Nakoniec urobil všetko pre to, aby Slovensko bolo vyradené zo zoznamu prvých kandidátov na vstup do NATO a EÚ... Toto je samozrejme jedna z možných interpretácií vývoja na Slovensku po roku 1989. Ak však považujeme za ťažisko Mečiarovho príbehu jeho meno na zozname ŠtB, tak jeho konanie po roku 1989 je zrozumiteľnejšie a logickejšie ako pri iných interpretáciách jeho konania.“
Spolu s Miroslavom Macekom sme sa neskôr zhodli, že odlišné priority oboch premiérov boli napokon pre samotné delenie štátu výhodou. Mohli si totiž vzájomne ustúpiť v otázkach, ktoré pre nich neboli také dôležité. Klaus mohol zľaviť v otázkach tajných služieb či obrany, Mečiar zasa v ekonomickej problematike. Či to niečo hovorí aj o neúspechu Čarnogurského a Pitharových rokovaní, si netrúfam povedať, ale môže byť jedným zo sekundárnych príčin.
Zákulisné pozadie augustového sporu sčasti odhalili aj redaktori MF Dnes: „Hneď ráno 21. augusta obvinili poslanci SNS v ústavnoprávnom výbore SNR Mečiara, že ustupuje od svojho programu a dokonca predsedu HZDS nazvali „Klausovým otrokom“. Potom dostal Mečiar istú informáciu o tom, že večer predtým boli v budove SNR vidieť štyria pracovníci FBIS, ako nazerajú do istých parlamentných spisov. Keď popoludní dorazil Mečiar do svojej pracovne na úrade vlády, našiel na stole záznam z tlačovej besedy ODS s vyhlásením federálneho premiéra Stráského v tom zmysle, že HZDS ustupuje pri štátoprávnom rokovaní. Nadmieru dopálený Mečiar si potom sadol a napísal spomínaný list - dielo okamihu, ktoré nekonzultoval ani s najbližšími spolupracovníkmi,“ napísali českí novinári.
Tento konflikt však prvýkrát verejne obnažil významnú úlohu tajných služieb v Mečiarovom vedomí počas delenia federácie. Hoci všetci českí politici, s ktorými som hovoril, popierali možnosť, že by Mečiar vymenil ovládnutie FBIS za rozdelenie Česko-Slovenska, a viac zdôrazňovali ekonomické dôvody rozpadu spoločného štátu, nikto nepopieral, že otázka tajných služieb mala pre predsedu HZDS veľký až nadštandardný význam.
Bolo už len paradoxom, že Mečiar mal fakticky pravdu - stretnutie oboch delegácií sa naozaj nekonalo vo štvrtok 27. augusta, ale už o deň skôr. Leví diel na prekonaní tejto krízy mali podpredsedovia ODS a HZDS J. Zieleniec a M. Kováč, ktorí na jednej pražskej recepcii prehodnotili vzniknutú situáciu a pripravili ďalšie rokovanie aj napriek Mečiarovmu pôvodnému rozhodnutiu na stretnutie neprísť.
K 1. januáru vzniknú dva samostatné štáty
V tejto napätej atmosfére sa napokon v už známej vile Tugendhat konalo šieste stretnutie politických delegácií ODS a HZDS. A napriek silným slovám pár dní predtým to bol na polnočnej tlačovke po rokovaní práve Mečiar, ktorý po tom, ako vysvetlil dohodnutý časový scenár jednotlivých krokov delenia federácie, predniesol významné slová: "Obdobie decembra sme si nechali na vyrovnanie nejakých rozdielov, ktoré môžu vzniknúť, a k 1. januáru 1993 predpokladáme, že by vznikli ČR a SR ako dva štátne útvary."
Mečiarova fascinácia tajnými službami sa prejavila aj na tomto rokovaní. Úvod ako už viackrát predtým vyplnil rozhovor Mečiara a Klausa medzi štyrmi očami - jedinou slovenskou požiadavkou bolo zmeniť vedenie FBIS a Mečiar dokonca pohrozil, že ak nebude odvolaný riaditeľ FBIS a nahradený kandidátom HZDS, opustí jeho hnutie federálnu vládnu koalíciu. Po vyše dvoch hodinách sa k predsedom pridali aj obe delegácie, kým však nebola vyriešená táto, pre Mečiara zrejme kľúčová otázka, nepohli sa ďalej. Napokon Klaus ustúpil v otázke odvolania Bačinského, námestníkom však zostal S. Devátý. Po tomto momente dostali rokovania rýchly spád a fakticky za niekoľko hodín bol dohodnutý celý časový harmonogram rozdeľovania Česko-Slovenska do konca roku: zákony o zániku federácie a delení majetku mali byť schválené do konca septembra, dohody ČNR a SNR o budúcich formách spolužitia do konca októbra, konkrétne zákony a zmluvy oboch republík vyplývajúce z týchto dohôd do konca novembra.
Skutočnosť, že Mečiar vyslovil termín 1. január 1993 v priamom televíznom prenose, dokonca bez predbežnej dohody delegácií, kto a či vôbec tak niekto urobí, dostatočne presvedčila českých politikov, že na tomto stanovisku už ich slovenskí partneri vytrvajú. Že sa tak napokon nestalo a slovenský odpor k samostatnosti ešte museli českí politici viackrát prekonávať, je odvráteným a nie veľmi často zdôrazňovaným rozmerom vzniku samostatného slovenského štátu.
Na tlačovke Klaus ocenil znovunájdenie dôvery medzi HZDS a ODS, pripustil aj oprávnenú nespokojnosť s neplnením viacerých dohôd. Po Mečiarovej brizantnej informácii o vzniku dvoch štátnych útvarov prešiel Klaus k ekonomickým otázkam. Za relatívne bezproblémové považoval prijatie dohody o colnej únii medzi oboma štátmi. V menovej oblasti považoval za vhodné dlhodobé východisko, aby sa utvorili dve meny, ktoré by boli pevne zviazané fixným menovým kurzom. Aby rozptýlil isté obavy partnerov, dodal, že "toto menové usporiadanie netreba robiť hneď od začiatku. Netreba sa k tomuto stavu dopracovať bezprostredne v nasledujúcom období, skôr to bude predmetom postupného prechodného obdobia. V nijakom prípade sa nedá očakávať v tomto zmysle od 1. januára nejaké zemetrasenie".
A hoci to v tom čase vyzeralo dôveryhodne, o niekoľko rokov neskôr mi V. Macek povedal, že niekoľko ľudí v ODS vedelo o pripravovaní samostatnej českej meny aj o objednávaní kolkov v Kolumbii: "Tie kolky sa rozhodne neobjednávali v okamžiku, keď sa rokovania začali, ale až v dobe, keď už bolo jasné, že ten štát sa rozdelí. A bolo jasné, že ak sa rozdelí štát, je to otázka niekoľkých mesiacov a rozdelí sa aj mena." A na otázku, do akej miery sa mala brať vážne dohoda, že spoločná mena vydrží prinajmenej do 30. júna, Macek hovorí: "Teoreticky to mohlo vydržať, ale, samozrejme, to bol najkrajnejší termín. Bolo úplne jasné, že v okamžiku, keď bude rozdelenie meny pripravené, tak v prvej sekunde sa bude mena deliť, to bolo pochopiteľné."
Ďalším výsledkom tugendhatského stretnutia bola aj dohoda o tom, že pred každým zasadnutím FZ sa ODS a HZDS zjednotia na spoločnom stanovisku, ktoré bude pre obe strany záväzné. Nečudo, že predseda ODS na záver tlačovky mohol skonštatovať, že "základné koncepčné rokovania s HZDS sú už za nami". O niekoľko týždňov sa však ukázalo, že tomu tak ani zďaleka nie je.
Na rokovaní sa však ako prvé dohodlo odvolanie Š. Bačinského, za nového riaditeľa určili plukovníka JUDr. Pavla Slováka, v tom čase veliteľa okresného riaditeľstva Policajného zboru SR v Čadci. Už na druhý deň o tom rozhodla federálna vláda. Dovtedajší námestník riaditeľa FBIS Vladimír Palko z funkcie odstúpil k 31. augustu, lebo za takých okolností nevidel zmysel v ďalšom pôsobení. Podľa neho Mečiar sa cítil ohrozený federálnou tajnou službou najmä tým, že zhromaždila informácie o ukradnutých materiáloch ŠtB na Slovensku a o ich zneužívaní v politickom živote. Federálny premiér Stráský odmietal vidieť za odvolaním Š. Bačinského nátlak nejakej strany, pripustil však, že jeho odvolanie bolo jednou z podmienok HZDS v dohode s ODS. Federálny kabinet na tomto rokovaní schválil aj návrh ústavného zákona o spôsobe zániku Česko-Slovenska, ktorý mal byť odovzdaný republikovým vládam a parlamentom. Vláda takisto prerokovala aj prvú verziu zákona o rozdelení majetku federácie, ktorý mal byť podľa podpredsedu federálnej vlády R. Filkusa schvaľovaný súčasne so zákonom o zániku federácie. Na otázku, či má federálna vláda pripravený materiál, ktorý by vyčíslil ekonomické a iné dôsledky rozdelenia ČSFR, Stráský odpovedal: "Vláda nie je veštiareň, nie je schopná vyhodnotiť všetky alternatívy, ako môže prebiehať rozdelenie tohto štátu, a z toho vyplývajúce krátkodobé či eventuálne dlhodobé straty."
K brnenskému stretnutiu sa vrátil aj Mečiar vo svojom pravidelnom vystúpení v Slovenskom rozhlase. Okrem iného povedal, že rozdelenie ČSFR na dva subjekty neznamená koniec súžitia SR a ČR. Za najvhodnejší spôsob zániku federácie považoval dohodu národných rád, s ktorou by potom občania vyslovili svoj súhlas alebo nesúhlas. Ku pripravovanej menovej únii zdôraznil, že v najbližšom období - a to aj po rozdelení federácie - bude zachovaná v oboch štátoch jedna mena. A aj keby došlo ku vzniku dvoch menových okruhov, slovenskej a českej koruny, platili by v oboch republikách a kurzový pomer by bol jedna k jednej.
(Pravdou však je, že za celý čas po rozdelení meny mala slovenská koruna vyšší kurz ako česká iba niekoľko dní, keď došlo k "sarajevskému prevratu" v ODS a v Čechách nastúpila dočasná úradnícka vláda. Približne desať rokov po týchto udalostiach prelomila česká koruna v pomere k slovenskej historickú hranicu 1:1,50. A pätnásť rokov po Slovensku cieli do eurozóny, kým Česká republika si dáva na čas – ktorý scenár je lepší, nevedno. Že je slovenský nečakanejší, ja však navidomoči jasné.)